Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Připojuji bohatou FOTOGALERIIse vším podstatným, co se dělo. Působivý je tanec se skleničkami a skvělé vystoupení potomků sudetských Němců z Brazílie. Můžete si poslechnout i názory studentů ze SRN, kteří přijeli se svým učitelem (natáčela TV PrimaNews). Také jsem se zapojil do diskuse, podobně jako později pro Bavorskou TV, se stejnými studenty. Po letech jsem také pozdravilAnne Marii (87 let) se kterou se znám z Krajanských setkání ve SRN. Řekla to moudře, za všechny slušné lidi. Můžete vidět i „rušiče“. Musel jsem na ně 2x volat PČR. Nechtěli dát pokoj. Až když jsem jim pohrozil, že jejich megafon umlčím navždy, postupně tichli až odešli nadobro, v rámci časového limitu, kterým jsem určil konečné umlčení „hlásné trouby troubů“😊
Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Cituji:Největší zabavené majetky patřily hlavně čs. občanům židovského původu např. rodina Petschků, německy mluvící židé. Trestáni smrtí byli bohatí majitelé, provinili se jen tím, že mluvili německy. Byli posláni do Transportu smrti. Přeživší rodinní příslušníci nedostali nic. Bedřich Petschka byl příslušník jedné z nejbohatších rodin prvorepublikového Československa. Jeho vilu a rozlehlý bubenečský areál získal Sovětský svaz v roce 1945. Daroval mu ji prezident Edvard Beneš. Dnes je zde velvyslanectví Ruska. Karel Höger četl prohlášení o věrnosti Říši v Národním divadle, plném národních umělců. Sbor Národního divadla zapěl čs. hymnu. Václavské náměstí bylo plné po smrti Heydricha – cca 200 000 lidí. KSČ získala v roce 1946 40% hlasů – mindrák, že za svoji svobodu ČSR nebojovalo. Pro válečné hrdiny válka skončila. Pro ty, kdo nebojovali, neskončila dodnes. Mindrák i z přijetí Mnichova. Dodnes jsme se s ním nevypořádali. Exulanti se chtějí podívat domů, stejně jako sudetští Němci. Na jedné LP desce sudetského Němce je jako první skladba Má vlast od Fridricha Smetany. Presidenti Pavel a Steinmeier dali setkání záštitu a ukázali své limity hlav států. Osobní účast obou ani náhodou… Mentálně jsme se od roku 1945 posunuli o 3 metry k nejbližšímu volebnímu guláši. Naše politická elita = jelita. Brno si účastníci ze SRN zaplatili sami. Na realizaci přispěla vláda Bavorska. Na náš bizardní politický provoz přispíváme všichni. Vyvoláváním nenávisti se dluhy nesplatí.
*** Ladislav Radimský Skloňuj své jméno exulante Edice Virgilie, Řím 1967 (str. 48)
Jen mimochodem podotýkám, že exulantská československá vláda v Londýně, na rozdíl od jiných exulantských vlád za druhé světové války, nepodala žádnou úřední zprávu parlamentu nebo národu doma po svém návratu z exilu. Učinil tak jen president Beneš jako jednotlivec. Činí to nyní po více než dvaceti letech i dr. Feierabend, začež mu přísluší čest a chvála. Zvláště proto, že se národ doví z těchto Pamětí leccos, co dříve nevěděl, například jak vesele se u zeleného stolu v Londýně — ne jenom v Moskvě! - všecko znárodňovalo, zatímco národ doma se těžce pral s nacisty o každý kousek půdy a o každou fabričku. A je zajímavo, že se podle Feierabendových Pamětí proponované konfiskace soukromého majetku hospodářsky nijak neodůvodňovaly, nikde a nikdo se nenamáhal dokazovat, že třeba Baťův Zlín nebo malé záložny a spořitelny nebo větší statky hospodařily špatně a škodily československému národnímu hospodářství. Zdá se proto, že Londýn jen z čistě politických důvodů nechtěl zůstat v znárodňování za Moskvou ani o délku koňské hlavy, při čemž mělo být londýnským exulantům již i tehdy jasné, že i ta koňská hlava pasuje komunistický turnaj za vítěze. Ne, nejsem proti socializaci tam, kde zestátnění přinese prospěch, existují podle mne státy, v nichž by neškodilo například zestátnit mizerné železnice. Krást však lidem jejich těžce vydělaný majetek, často výborně spravovaný, jen proto, aby byl spravován kolektivně mizerně, není a nemůže být nic jiného než nadbíhání Moskvě.
Ladislav Radimský Skloňuj své jméno exulante Edice Virgilie, Řím 1967 (str. 90)
Komunismus dvacátého století ostatně vyvrcholil jen hříšné a zkažené přesvědčení, které vzniklo již ve století devatenáctém, že společnost je jediným a výlučným zdrojem mravních hodnot. Toto zrelativizování Desatera, toto zbahnění všech mravních zásadtragicky otřáslo i morálkou našeho národa, učinilo ho nejdříve obětí komunismu a pak napáchalo ony škody, které jeho charakter ničí. Kdo lže, ten krade, říká naše přísloví; kolektivní morálka učí lhát, a proto také učí krást. Masaryk také věděl, že krade ten, kdo se bojí. Lidé doma se bojí komunismu a jeho nelidskosti, proto lžou a kradou, lžou, poněvadž si denně ráno musí nasazovat kolektivní masku, kradou, aby vůbec mohli žít. V takové atmosféře jejich vina je malá, svatost řídkých lidí, kteří trvají ve své osobní ctnosti, veliká. *** Zítra, 3. června, se koná už 5. ročník připomínkového Pochodu studentů Postoloprty Žatec.
Zúčastní se studenti a žáci středních a základních škol z Loun, Prahy, Žatce, Kadaně, Klášterce nad Ohří a další, aby uctili všechny zbytečně umučené a týrané oběti Postoloprtského masakru z doby na přelomu května a června 1945. Účastníci pochodu se sejdou v 10 hodin u kostela Nanebevzetí Panny Marie na náměstí v Postoloprtech.
K účasti na pochodu pořadatelé zvou i širokou veřejnost a vyzývají všechny účastníky pochodu, aby si s sebou tradičně přinesli kolíček na prádlo a kus kartonu, na který napíší jedno ze jmen obětí, pod kterým budou cestu absolvovat. Po krátké zastávce na místě bývalých kasáren a u Kříže v levonické bažantnici pochod vyrazí přes zámek Stekník do Žatce, kam by měl dorazit do 16 hodin.
Pořadatelům je ctí, že projekt letos získal mimořádnou podporu osobností z oblasti kultury, akademické sféry a veřejného života, včetně příbuzných obětí masakru. Konkrétně nově jmenovaného arcibiskupa pražského Mons. Stanislava Přibyla, který se pochodu také zúčastní. Další podrobnosti ZDE
Jan Šinágl
Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezskujednatel, člen předsednictva.
P.S.
Sedm let jsme bojovali s MV ČR, než náš krajanský spolek uznalo.
Naše Sněmovna jistě není reprezentantem většiny občanů. Většina Brňanů se setkáním jasně souhlasila a prokázala svoji mravní vyspělost. 10x větší návštěvnost účastníků pochodu z Pohořelic do Brna je jasným důkazem.
Měl jsem mnohonásobného vraha Vaše udusit polštářem – zachránil bych život plk. Rajchlovi a vykonal spravedlnost za občany ČR. Jistě bych tyto řádky už nepsal. Selektivní „spravedlnost“ v naší zemi funguje stále spolehlivé.
Jsou lidé, kteří nechtějí, abychom si rozuměli, potkávali se, smiřovali se, odpouštěli si. Jsme potom slabší a snáze ovladatelní. Nejvyšší čas přestat se chovat jako ovce, netušící, že dobrovolně pomáhají vlastní porážce, v obou významech slova.
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
