Život účastníka třech odbojů vypovídá vše o nás a naší zemi - aneb NÁROD V SOBĚ!

 

Personálním rozkazem ze dne 7. 5. 2025 povýšila ministryně obrany Mgr. Jana Černochová in memoriam Petra Křivku do hodnosti poručíka.

 

Někomu by se to mohlo zdát jako zcela nevýznamná událost, ale stojí za to si jí povšimnout v jejím historickém kontextu.

 

Dobrodružný život Petra Křivky, účastníka tří odbojů, začal docela nenápadně v roce 1897 v Kobylí na Břeclavsku. Po ukončení obecné školy se v Čejči se Petr vyučil zámečníkem, pak následující tři roky pracoval ve Vídni.

 

V roce 1914 však začala první světová válka a v únoru 1917 byl Křivka povolán do rakousko-uherské armády. V dubnu 1918 z armády zběhl a až do konce první světové války se skrýval v lesích, kde se snažil založit odbojovou skupinu proti Rakousko-Uhersku. To byl jeho první odboj.

 

Po vyhlášení Československa důvod ke skrývání pominul a Křivka se v Brně stal členem pěšího pluku č. 8. Zúčastnil se přitom bojů v maďarsko-československé válce. Za své statečné počínání obdržel Pamětní medaili FIDAC, Vítěznou medaili 1918 a Kříž československé obce Dobrovolců.

 

V roce 1921 se oženil. S manželkou Růženou, rozenou Nádeníčkovou, měli dvě děti; nejprve se jim narodila dcera, která dostala jméno po mamince, v roce 1928 pak syn Vladimír.

 

V letech 1921 až 1922 byl Petr Křivka studentem strojní průmyslové školy v Košicích. Ve městě rovněž pracoval jako zámečník ve výtopně, poté byl až do roku 1938 zámečníkem u Československých státních drah.

 

Po obsazení Československa nacisty v roce 1939 žil v Kútech a působil v protinacistickém odboji, kde pomáhal s převáděním osob přes hranice.

 

V dubnu 1940 byl zatčen gestapem, ale krátce po svém zatčení, když byl ještě ve své pracovní uniformě, se mu podařilo z vězení v brněnských Kounicových kolejích uprchnout; předstíral, že je montér.

 

Poté utekl přes Bratislavu do Maďarska. Během svého útěku přitom seskočil z jedoucího vlaku.

 

Následně cestoval dále přes Jugoslávii, Řecko, území dnešního Libanon a Egypta, až se nakonec dostal do Francie, kde se v červnu 1940 stal členem Československé zahraniční armády.

 

Po kapitulaci Francie byl převezen do Velké Británie. V letech 1943 až 1945 byl jako četař členem osobní ochranky československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše.

 

Za zásluhy ve druhé světové válce mu byla udělena Československá vojenská pamětní medaile a Československá pamětní medaile Za zásluhy II. stupně. Zároveň byl povýšen do hodnosti rotmistra. Tak byl završen jeho druhý odboj.

 

V srpnu 1945 byl demobilizován. Pak pracoval až do prosince 1948 u Československých drah ve funkci vozového revizora. 

 

 

Podle pozdějších obvinění ze strany Státní bezpečnosti začal po únorovém převratu v roce 1948 budovat odbojovou skupinu.

 

Zatčen byl v rámci Akce Tábor v srpnu 1949 v Bučovicích. V návaznosti pak bylo zatčeno téměř 200 lidí, včetně Křivkových příbuzných. Křivka byl po zatčení ve vazbě brutálně mučen.

 

Rozhodnutím Ministerstva národní obrany ze dne 3. 6. 1950 byl zbaven vojenské hodnosti rotmistra a degradován na vojína.

 

 

Nejvyšší soud rozsudek potvrdil o měsíc později. Křivkovu přání být zastřelen nebylo vyhověno; v brněnském Cejlu byl oběšen 21. 7. 1951, čímž skončil jeho třetí odboj.

 

 

V roce 1990 Krajský soud v Brně odsuzující rozhodnutí zrušil a Křivku soudně rehabilitoval.

 

V roce 1993 byla po něm pojmenována ulice v Brně ve čtvrti, kde bydlel, v Novém Lískovci. 

 

V témže roce byla odhalena pamětní deska s jeho jménem na Základní škole a Mateřské škole v Břeclavi.

 

V roce 1996 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam medaili Za hrdinství.

 

V roce 1997 mu byla odhalena pamětní deska na Základní škole Kamínky v Brně.

 

V roce 1999 bylo Křivkovo jméno s daty narození a úmrtí napsáno na pomník padlých v jeho rodišti v Kobylí.

 

V roce 2000 byla po něm v Kobylí pojmenována jedna z ulic.

 

V roce 2001 byla na jeho rodný dům v Kobylí umístěna pamětní deska.

 

V roce 2016 byla odhalena pamětní deska s jeho jménem v bývalé brněnské věznici Cejl.

 

V roce 2018 sepsala Jitka Chorvátová o jeho životě diplomovou práci „Rotmistr Petr Křivka“.

 

V roce 2019 o něm Miroslav Kasáček a Luděk Navara napsali knihu „Musím jít odvážně vpřed!" Tragický osud bojovníka Petra Křivky“.

 

 

Křivka totiž byl soudně rehabilitován, ale rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti a dříve udělených vyznamenání zrušena nebyla.

 

Ministryně obrany Mgr. Jana Černochová chtěla tento rozpor vyřešit Personálním příkazem ze 17. 7. 2024. Potvrdila Křivkovi vojenskou hodnost rotmistra a vydala osvědčení, že mu náleží odňatá vyznamenání, konkrétně 

 

• Československá medaile Vítězství,

 

Jenže rozporuplnost byla odstraněna jen částečně. Křivkovi totiž byla v minulosti udělena i jiná ocenění, o kterých se ministryně nezmínila. 

 

Na základě upozornění proto udělalo Ministerstvo obrany další historický výzkum a výčet vrácených vyznamenání byl dne 2. 9. 2024 doplněn o dvě další:

 

• Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupně,

Ale ani tím to neskončilo.

 

Dne 7. 5. 2025 vydala ministryně obrany další Personální rozkaz. S ohledem na mimořádné okolnosti rozhodla, že Petr Křivka je in memoriam povýšen do hodnosti poručíka.

 

Někdo si možná řekne, že to Křivkovi může být jedno, neboť – jak zapsal v Bibli král Šalomoun – „mrtví nevědí vůbec nic“. (Kazatel 9:5) To je sice pravda, ale pozůstalý vnuk Milan Jedlička si cení toho, že památka na jeho dědečka nebyla ani po 74 letech zapomenuta. A váží si toho i ti, kdo Křivkovu životu věnovali velké badatelské a publikační úsilí. A možná i někdo další...

--

7. 5. 2025 zapsal: L. Müller
***

P.S.

Natočit hraný film o poručíku Petru Křivkovi, distribuovat ho na školy všech stupňů, by vydalo za tisíce knih, publikací, přednášek a besed! Jeho život vydal za mnoho životů! Čest jeho památce a odkazu. Stále jeho života a obětí pro rodnou vlast, svým dnešním chováním, nejsme hodni.

Zemřel Jiří Bartoška. Za jeho nejlepší roli považuji roli pilota RAF ve filmu HŘBITOV PRO CIZINCE (1991), kde hrál se stejně vynikajícím Josefem Dvořákem. Film z produkce ČT z iVysílání ČT dvakrát „zmizel“. Po mé druhé urgenci byl opět veřejnosti zpřístupněn. Doufejme, že ne „dočasně“. Také by měl být distribuován na školy. Veřejnoprávní ČT vysílá opakovaně kdejaký brak ze svého bohatého archivu, ale tento film nereprízuje?! Shlédnutí DOPORUČUJI! Podobně se týká dokumentu Jiřího Krejčíka NÁROD V SOBĚ (2002) o podvodné dražbě budovy ND Themos, kde stát lumpové okradli o 400 milionů korun. Zde už jsem s žádostí o zpřístupnění dokumentu neuspěl. Uspořádal jsem tehdy petici na pomoc ND, kde mne Jiří Krejčík plně podporoval. Stejně dopadl i dokument KONEC MISTRŮ SVĚTA (2023) s dobovými záběry z pražské Štvanice a protesty diváků za zavřené hokejisty. Ani se žádostí odvysílat tento dokument před MS v ledním hokeji v ČR (2024), jsem neuspěl. Zdá se, že bývalí soudruzi i jejich dnešní „vyučenci“ mají stále vše pod kontrolou. Jak dlouho ještě?! JŠ