Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Když procesní právo přestává chránit: jak stát ztrácí kontakt s realitou života, aneb „pachová stopa“ pachatelů vyplouvá stále více na povrch
Právo nemá sloužit sobě, má sloužit lidem. Pokud se stane nástrojem, kterým stát legitimizuje své pohodlí na úkor spravedlnosti, přestává plnit svou základní funkci. Otázkou je, zda je stát schopen obstát jako nástroj ochrany práv v reálném světě.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Český právní stát je často hodnocen podle existence formálních záruk – práva na soudní ochranu, práva na odvolání, práva na spravedlivý proces. V praxi se však stále častěji ukazuje, že tyto záruky fungují pouze formálně. Procesní právo, které má občana chránit, se mění v nástroj, jímž stát přenáší odpovědnost za selhání systému výhradně na jednotlivce.
Nejde o jednotlivé excesy. Jde o opakující se systémový jev, na který dlouhodobě upozorňuje i judikatura Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
Právní fikce místo skutečnosti
Jedním z nejproblematičtějších institutů je fikce doručení. Právní konstrukce, podle níž se písemnost považuje za doručenou, i když se adresát s jejím obsahem fakticky neseznámil, je sice zákonná, ale její aplikace často popírá smysl práva na přístup k soudu.
Ústavní soud opakovaně konstatoval, že formální výklad procesních předpisů nesmí vést k popření podstaty základních práv, zejména práva na soudní ochranu. Evropský soud pro lidská práva zároveň zdůrazňuje, že přístup k soudu musí být reálný a efektivní, nikoli iluzorní.
Přesto je fikce doručení v praxi aplikována mechanicky – bez ohledu na nemoc, pobyt v zahraničí či objektivní nemožnost se s obsahem zásilky seznámit. Právo na obranu se tak může vyčerpat dříve, než vůbec vznikne reálná možnost ho uplatnit.
Přenesení odpovědnosti státu na občana
Stát určuje způsob doručování, stanoví lhůty a rozhoduje o procesním režimu řízení. Pokud však doručení selže nebo je adresát objektivně omezen, nenese stát žádné důsledky.
Veškeré riziko je přeneseno na občana – i tehdy, když jedná v dobré víře, zajišťuje přebírání pošty a snaží se se soudem komunikovat. Tento přístup je v rozporu se zásadou rovnosti zbraní, která je základním prvkem spravedlivého procesu podle judikatury Ústavního soudu i ESLP.
Formální rovnost, při níž jedna strana disponuje aparátem profesionálů a druhá nese veškerá rizika procesního selhání, není skutečnou rovností.
Přepjatý formalismus jako dlouhodobě kritizovaný problém
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně varuje před tzv. přepjatým formalismem, tedy situací, kdy soudy upřednostňují procesní pravidla před ochranou základních práv. Přesto se v běžné praxi setkáváme s rozhodnutími, která odmítají opravné prostředky pro minimální překročení lhůty, aniž by byly zohledněny konkrétní okolnosti případu.
Evropský soud pro lidská práva přitom dlouhodobě zdůrazňuje, že procesní pravidla nesmí být aplikována tak rigidně, aby znemožnila výkon práva na soudní ochranu. Smyslem procesního práva není efektivita sama o sobě, ale spravedlivé rozhodnutí.
Iluze rovnosti mezi státem a jednotlivcem
Procesní právo v současné podobě předpokládá ideálního účastníka řízení: zdravého, neustále dostupného, s dostatkem času a právních znalostí. Tento model však neodpovídá realitě života.
Jednotlivec může být nemocný, v zahraničí, v tíživé životní situaci. Stát naopak disponuje kontinuitou, personálním zázemím a právními experty. Ignorování této nerovnováhy vede k situacím, kdy je občan fakticky zbaven práva na účinnou obranu, aniž by soud zkoumal materiální stránku věci.
Společenské důsledky: eroze důvěry v právo
Dlouhodobým důsledkem tohoto přístupu je ztráta důvěry veřejnosti v soudní ochranu. Lidé rezignují na obranu svých práv, protože mají zkušenost, že rozhodující není spravedlnost, ale procesní detail.
Právo, které není schopno reflektovat realitu života, ztrácí legitimitu. Stává se technickým nástrojem správy, nikoli ochranou jednotlivce před mocí státu.
Potřeba systémové změny
Reforma procesního práva by měla vycházet z následujících principů:
omezení automatismu fikce doručení,
možnost prominutí lhůty při objektivních překážkách,
posílení materiálního pojetí práva na spravedlivý proces.
Bez těchto změn zůstane právo formálně správné, ale fakticky nespravedlivé.
Závěrem
Procesní právo nemá sloužit samo sobě. Má sloužit lidem. Pokud se stane nástrojem, kterým stát legitimizuje vlastní pohodlí na úkor spravedlnosti, přestává plnit svou základní funkci.
Otázkou již není, zda systém formálně funguje. Otázkou je, zda je schopen obstát jako nástroj ochrany práv v reálném světě.
***
Tyto zkušenosti a poznatky justičních obětí a jejich právních zástupců, jsou nejen mými, se kterými jsem se často setkával během mnoha „inkvizičních procesů“ za posledních 25 let, po mém návratu ze švýcarského exilu. Věřím, že i má občanská angažovanost a publikační činnost přispěla ke včerejší premiéře otřesného dokumentu PACHOVÁ STOPA slovenské dokumentaristky Zuzany Piussi. Otřesný dokument. Doporučuji každému, kdo ještě věří, že žijeme v právním státě! Nežijeme, žijeme v právnickém státě, jak říkával JUDr. Zdeněk Altner (také jedna z jeho obětí).
JUDr. Libor Vávra předseda Soudcovské unie v dokumentu (1:11:30 hod.): „Já prostě nevěřím, že VYRÁBÍME příliš mnoho nezákonných rozhodnutí. Děláme chyby, průšvihy, ale percentuálně to děláme docela dobře. Kdysi jsem četl, že nejúspěšnější automobilka TOYOTA má kolem 4% vadných výrobků. Tak, jsme lepší, než TOYOTA, nebo horší?“
Zuzana Piussi to okomentovala: „Úspěšnost soudních rozhodnutí: USA 60%, Itálie 70%, Francie a Švédsko 75%. ČR je, díky pachové stopě, se svými 97% na prvním místě. K tomu všemu neexistuje statistika justičních omylů. Soudy nedovolí prakticky otevřít žádné případy, takže není co měřit. Jsme lepší než TOYOTA!“
Nedivme se potom, že jsou Češi donuceni stěžovat si nejvíce u ESLP a to ještě jen ti, co přežili, měli sílu a finanční prostředky. Diví se jen předseda Soudcovské unie ČR. Za to, že rozsudky považuje za „výrobky“, srovnává lidský osud se součástkou automobilu, kdy to říká veřejně, by měl být okamžitě odvolán z funkce! Nepřijatelný primitivismus, s absencí základních mravních hodnot, neslučitelných s funkcí soudce, navíc předsedy Soudcovské unie. Takový člověk nemá co pohledávat v jakékoli veřejné funkci! Diagnóza stavu české společnosti, která tento stav bez odporu dopustila a dopouští. Ale zavřete justici celou do Bohnic…
Poděkujme veřejnoprávní ČT, kdy skutečně naplnila svoji veřejnoprávní službu. Doufejme, že pořad bude, jako MEMENTO MORI trvale dostupný v iVysílání. Nemálo dokumentů a filmů po čase nebylo dostupných. Některé jsem dokázal trvale vrátit do iVysílání, např. Hřbitov pro cizince, opakovaně. S dokumentem Jiřího Krejčíka st. Národ v sobě(ve věci jsem s ním spolupracoval), jsem už neuspěl, stejně jako s otřesným dokumentem Konec mistrů Světa(dokument za veřejné peníze není ke shlédnutí ani v Síni slávy Českého hokeje. Byl vysílán jen jednou před MS v Praze v roce 2024).
Stále čeká dost dokumentů a filmů na svoji premiéru - a dost diváků ČT na naplnění její veřejnoprávní služby. Nestojí to žádné miliony a divákům přinese potřebné hodnoty, které současné pořady ČT ani zdaleka nenabízejí. JŠ P.S.
Se Zuzanou Piussi se známe roky. Premiéry dokumentu v kině ATLAS v roce 2024, jsem se zúčastnil. Při vší skromnosti, kdybych vystupoval v dokumentu, dost možná by odvysílán nebyl. Vše má svůj čas.
Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?
***
Právní věta: „Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektování kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá porušení základního práva a svobody.“
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!