30.8.2026: 10. výročí skonu Věry Čáslavské a země mlčela…

 

Proč neuspořádal ČOV výstavu po celý rok 2026 s názvem ROK VĚRY ČÁSLAVSKÉ? 

Jeho předseda Jiří Kejval a člen MOV, byl jejím přítelem, v médiích ji často připomínal. Slova nic nestojí. Podle činů poznáte je stojí už v Bibli… 

 

Stále nejsme Věry Čáslavské hodni poměry v naší zemi… Lidé ji ale mají stále hluboko ve svých srdcích. Prokázali to i v Národním divadle při posledním rozloučení (12.9.2016), svým závěrečným, sborovým zpěvem Československé státní hymny. Byl jsem nucen ji začat zpívat, kdy na ni všichni marně čekali…

 

Chování přítomných politiků, novodobých papalášů, bylo odsouzeníhodné (viz níže). Diváci ČT si hymnu nevyslechli a nemohli tak zpívat s námi. Primitivním „uříznutím“ přímého přenosu připravila ČT diváky o největší zážitek. Její generální ředitel Petr Dvořák seděl v prvních řadách… 

 

Celý záznam v iVysílání ČT (ani závěrečný potlesk a standing ovation, nenechala ČT doznít). Po jeho skončení jsem začal zpívat hymnu plnou silou! Jistě by se mnoho diváků přidalo a zazněl by největší sbor v historii Národního divadla, jako největší možné poděkování… 

 

45 vteřin hodnocení Věry Čáslavské Olgou Sommerovou.

To by Japonci ani Mexičani nikdy nedopustili. Celé Mexiko jí vystrojilo svatbu, kterou sledoval celý svět. Jsme stále malí, Věra Čáslavská byla velká. Udělala pro naši zemi více, než všichni politici dohromady!

 

V posledních letech jejího života jsem ji často doprovázel na různých veřejných akcích (např. při návštěvě ministra zahraničí Japonska v Praze a uctění památky Jana Palacha na Václavském náměstí) i soukromých (návštěva japonského velvyslance v Praze s její dcerou Radkou). Viz malá FOTOGALERIE. 

 

Když jsem odletěl na pohřeb Ctirada Mašína do Clevelandu v USA 24.8.2011, požádala mne paní Věra, společně s paní Martou Kubišovou, abych k jeho rakvi položil i za ně růže. Chtěl jsem je zakoupit v květinářství pohřebního ústavu. Jeho majitel mi nedovolil zaplatit. Znal Věru Čáslavskou a moc si ji vážil. Pravý Američan. Jako jediný jsem veřejnost informoval kompletně (ve speciálu AČR na mne nezbylo místo, letěli i novináři. Hlásil jsem se mezi prvními. Letěl jsem na poslední chvíli za 40 000 kč, za své jsem i bydlel). Bylo pro mne poctou přání zaměstnanců Velvyslanectví ČR ve Washingtonu, zda bych se s nimi mohl vyfotografovat. Dnes už bych se ho těžko dočkal… Poprvé jsem se setkal s Michalem Kubalem, tehdejším zpravodajem ČT v USA.

 

Martě Kubišové komunisté zakázali zpívat a Věře Čáslavské trénovat. Nakonec ji, jak říkala: „Komunisté prodali do Mexika za uhlí pro Kubu“. Mexiko, stejně jako Japonsko, byly pro ni nové domovy. Mexičané a Japonci mají stále skvělý vztah ke Věře Čáslavské a projevují ji velikou úctu. Měli bychom si z nich vzít příklad. 

 

Nezlomný charakter a statečnost: Věra Čáslavská se stala symbolem odporu proti sovětské okupaci po roce 1968, kdy na olympiádě v Mexiku tichým protestem sklonila hlavu při sovětské hymně.

 

Dodnes si vyčítám, že jsem nezazpíval v Clevelandu Československou státní hymnu. Napravil jsem to až v Národním divadle, při posledním rozloučení s Věrou Čáslavskou (12.9.2016) – všichni se spontánně přidali. Na závěr jsem prohlásil: „Věra Čáslavská byla Čechoslovačka.“ Média samozřejmě mlčela o mém „příspěvku“, i na Slovensku… Pouze Jan Rejžek napsal v LN o mém neplánovaném vystoupení, ještě jednou mu děkuji.

 

K tématu jsem psal články a zveřejňoval mnoho videí. Bohužel byl můj původní YouTube kanál zrušen, stejně jako www.sinagl.cz. Přišel jsem i o celý archiv práce v zahraničí o v ČR (díky nezákonnému jednání soudního exekutora). I tak má videa stačily shlédnout statisíce lidí, díkybohu… 

 

Alespoň jsem našel text k videu z Národního divadla z posledního rozloučení – viz níže. Vypovídá, i dnes, o neměnném, ba horším stavu české politiky a společnosti…  

 

Věřme, že při 10. výročí skonu Věry Čáslavské veřejnoprávní ČT své selhání napraví a spolu s ostatními médii důstojně připomene, jak velká sportovkyně a velká osobnost Věra Čáslavská byla. Takových lidí nebude mít žádná země nikdy dost. To, jakým způsobem si je (ne)připomíná vypovídá především o ní, tedy i o nás.

 

Olga Sommerová Národní divadlo 12.9.2016: 

 

 

***

Poslechněte si veřejnoprávní ČT zamlčenou hymnu v Národním divadle na počest Věry Čáslavské! Praha, Národní divadlo, 12.září 2016, 10:00 hod.: „Vzpomínání na Věru Čáslavskou.“ 

 

Requiem za Věru - Skvělý projev Olgy Sommerové ze záznamu ČT 24 (40 vteřin JŠ) – bez závěrečné státní hymny, zakončen Benešovými dekrety?! - Tak bojovala Věra Čáslavská o Karlův most v roce 2010 - Jen velcí lidé dokáží, aby jim takto spontánně a od srdce byla zazpívána státní hymna Emotivní chvíle, ale přišly ve chvíli, kdy sál spontánně začal pět hymnu. Nejdříve i oni v pár větách vzpomněli, co pro ně slavná gymnastka znamenala. Když pak na samém konci celé Národní divadlo spustilo českou a slovenskou hymnu, přidaly se i současné olympijské hvězdy: Oštěpařka Barbora Špotáková, snowboardistka Eva Samková, veslař Ondřej Synek či pětibojař David Svoboda. A oči jim začaly zalévat slzy. „Odolávala jsem, ale měla jsem tam slabé chvilky. Nechtěla jsem plakat, ale na konci trošku. To k tomu patří,“ pravila Špotáková. „Konec byl asi nejvíc, co mohl být. Přiznám se, že jsem brečel,“ doplnil ji Synek, chlap jako hora. … 

Tak jak jsem paní Věru mohl poznat, určitě by programem nadšena nebyla. Nebyl to její vkus. Měla vždy cit co, kde a jak říci, co se hodí a co ne. Scénka s Husákem byla zcela „mimo mísu“ a právem budila kroucení hlavou mnoha návštěvníků. Rodiny Věry Čáslavské byla proti jejímu uvedení. Řečníků bylo příliš a většinou nezaujali. 

 

Některé výroky stojí za to ale připomenout pro jejich aktuálnost a nadčasovost: Ondřej Synek: „Bojovat srdcem.“ Věra Čáslavská: „Občané, nejezděte načerno.“ Je smutné, když někteří řečníci už nezvládají promluvit spatra pár vět. 

 

Překlad projevu zástupce Japonska nebyl zajištěn?! On jediný se uklonil před fotografií paní Věry a obecenstvem – při příchodu i odchodu. 

 

Zdaleka ne všichni pozdravili přítomné zástupce rodiny. Přítomné zástupce vlády ČR a velvyslance, nepozdravil nikdo. V tomto směru zůstáváme stále na východě. Je dost smutné, že nikdo, zejména ze starších řečníků nepřipomněl, jak komunisté udělali z nejlepší sportovkyně světa a druhé nejslavnější ženy roku 1968 uklízečku, když předtím odmítla nabídku Hollywoodu, či jak ji soudruzi prodali za uhlí Kubě do Mexika. Bezduchost některých řečníků byla až zoufalá. Neschopnost, autocenzura, nepopudit?  Jako by byl v nás stále usazen instinktivní strach neříci něco špatně a co by mi mohlo přinést problémy? 

 

Takový strach Věra Čáslavská nikdy neměla! Vrcholem večera byl projev dokumentaristky Olgy Sommerové, její Requiem za Věru a závěrečný chorál při zpěvu čs. státní hymny. Desítky lidí mi děkovali s tím, že zpěv hymny byl pro ně největším zážitkem večera. Zástupce slovenského Sokola v sokolském kroji mi řekl, že byl také připraven začít. Nikoho v sokolském kroji z Čech jsem nezahlédl? Do pamětní knihy jsem napsal: Vážená paní Věro, Věřím, že čs. hymna na závěr Vás potěšila a zpívala jste s námi jako my s Vámi. Nemusím Vám říkat, kdo ji začal zpívat… 

 

V úctě a s díkem 

* * * 

Dne 12.09.2016 v 22:23 Radka Cimrmanova napsala: 

 

 

* * * 

Nikdy nezapomenu jak mne Věra Čáslavská a Marta Kubišová v srpnu 2011 požádaly, abych jejich jménem položil kytici růží k rakvi zemřelého Ctirada Mašína v Clevelandu v USA. 

 

13.9.2016