Utekl v nejtěžší chvíli pro národ a zbavil se zodpovědnosti, kterou mu jako prezidentovi republiky ukládala ústava. Nebyla to jeho poslední zrada na národu. Tři roky po triumfálním návratu abdikoval podruhé a přenechal zemi napospas rudé diktatuře.
Kdosi řekl: "Já bych, s dovolením, vyvěsil heslo „Nevolte nevládu“. Co by se stalo, kdyby se to stalo, to fakt nevím. Ale nějakou jiskřičku naděje by to snad mohlo…"
Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Jan’s faith proved right. Truth rose—slowly, stubbornly—until it broke the surface. His name, once buried under accusations, stands again for initiative, fairness, courage under pressure. He never came home. But in memory—and in the record—he has.
Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců a dědů srazili nepřítele Řeči pospolité k jejím nohám. Vše za vítězství! Do zbraně!