Transgenerační trauma: Temné zrcadlo pravdy českých dějin

Trauma se může přenášet přes více generací. Transgenerační trauma popisuje nevědomé předávání traumatických zkušeností na další generace. Zejména u přeživších násilí, ať už jako obětí nebo pachatelů, pozorujeme, že jejich děti a vnoučata vykazují symptomy jako úzkosti, deprese, pocity viny nebo noční můry, aniž by samy původní trauma zažily.

 

Emoční zátěž doslova „prosakuje“ do další generace, prostřednictvím změněných vzorců chování, a dokonce biologických změn. Moderní výzkum, mimo jiné od Dr. Rachel Yehuda (YEHUDA 2015) ukázal, že těžký stres nebo trauma může vyvolat epigenetické změny. Tyto chemické modifikace DNA ovlivňují aktivitu genů a byly prokázány u potomků přeživších.

 

Znám české přátele, kteří tento vnitřní neklid nesou, a nevědí, odkud pochází. Film ukazuje syrovou podstatu věcí naprosto nezkresleně. Jako otec dospívajících dětí jsem při této scéně zůstal naprosto beze slov. Pět chlapců, 14 až 15 let starých, kteří chtěli utéct, bylo zastřeleno, ostatní tomu museli přihlížet. Jeden z otců seděl v první řadě a musel se dívat. [33:00]

 

Děti pachatelů žijí mezi námi, i když pachatelé už dávno zemřeli, energie zůstává ve společnosti zachována. Trauma se může projevit až do třetí generace a někdy i dále, ale to neznamená, že budoucí generace jsou tím neodvolatelně postiženy. Výzkumníci zdůrazňují, že uznání a léčení traumatu v první generaci může přerušit cyklus. Jak to formulovala jedna odbornice:

 

Relativně novým poznatkem je naše porozumění mechanismům (jako je epigenetika) a nadějnému poznání, že tyto efekty nemusí být trvalé. Co s tímto věděním dnes děláme? Často je potlačujeme, jak v Německu, tak v České republice, přičemž v České republice je téma tabuizováno. Přitom právě otevřená diskuse je krokem k uzdravení.

 

V Heiligenhofu toho večera už nikdo neřekl ani slovo. Věřím, že si každý z nás něco odnesl. Temné zrcadlo, ve kterém se můžeme vidět, když to dovolíme.

 

 

***

***