Jan Čermák: nástupce Rittiga a Janouška? TV Barrandov, dluhy a struktury kolem IFIS

Jan Čermák, současný vlastník TV Barrandov, patří k nejkontroverznějším postavám současného mediálně-finančního prostředí. Televizi převzal v době výrazného zadlužení. Financování je spojováno s výkupem pohledávek a strukturami, které deklarují jejich vysokou – dokonce 100% – vymahatelnost.

Kdo je Jan Čermák a jak funguje model, na kterém dnes stojí jeho vliv?

 

Televize Barrandov byla v době převzetí zatížena rozsáhlými závazky. Místo klasického kapitálového vstupu došlo k restrukturalizačnímu modelu postavenému na práci s pohledávkami. Podle veřejně dostupných informací jsou některé pohledávky deklarovány jako plně vymahatelné. V prostředí problémových aktiv je však 100% vymahatelnost spíše výjimkou než standardem. Zásadní systémové otázky zní: 

Jak byla stanovena hodnota těchto pohledávek?

Kdo nese riziko jejich případné nevymahatelnosti?

Nejde o model, který vytváří zdánlivou hodnotu bez odpovídajícího krytí?

 

Faktem je, že Jan Čermák byl pravomocně odsouzen za podvod a strávil čas ve vězení. Tato minulost je veřejně dohledatelná a představuje důležitý kontext pro hodnocení jeho současného podnikání. V oblasti práce s pohledávkami a finančními strukturami je důvěra klíčovým faktorem. Podnikatel s historií hospodářské trestné činnosti proto čelí zvýšenému veřejnému dohledu.

 

Jméno Jana Čermáka se objevilo také v brněnské politicko-ekonomické kauze kolem bývalého náměstka primátora Radomíra Jonáše. U soudu byl označen jako osoba, která měla sehrát významnou roli v zákulisí hospodářské operace. Radomír Jonáš byl odsouzen, jiné osoby byly zproštěny obžaloby. Z právního hlediska nelze zproštěné osoby označovat za vinné. Z hlediska veřejného obrazu však spojení jména s rozsáhlou kauzou zůstává významné.

 

Podle mediálních informací jsou některé operace kolem majetku a dražeb předmětem zájmu orgánů činných v trestním řízení. Objevují se otázky, zda nedocházelo k nadhodnocování majetku, z něhož by mohly profitovat osoby zapojené do finančních struktur. Pokud by se takový model potvrdil, šlo by o vážné systémové selhání v oblasti ochrany věřitelů a investorů.

Vlastnictví televize nepředstavuje pouze podnikatelskou investici, ale také významný nástroj vlivu. Kontrola nad mediálním prostorem znamená možnost formovat veřejnou debatu, určovat témata, která dominují zpravodajství, a nepřímo ovlivňovat reputaci konkrétních osob i firem. V případě, kdy je mediální vlastník zároveň podnikatelem s trestní minulostí a působí v oblasti finančních restrukturalizací a pohledávek, nabývá tato skutečnost na významu. Kritici proto kladou otázku, zda vlastnictví TV Barrandov nemůže fungovat také jako reputační nástroj. Mediální platforma totiž umožňuje nastavovat rámec veřejné diskuse a ovlivňovat způsob, jakým jsou jednotlivé kauzy prezentovány. Debata o propojení médií a podnikatelských zájmů není v českém prostředí nová. Historie ukazuje, že mediální vlastnictví může být strategickým aktivem nejen z ekonomického, ale i z politického a reputačního hlediska.

 

Případ Jana Čermáka nelze vnímat pouze jako izolovaný osobní příběh. Zapadá do širšího modelu českého podnikatelského prostředí, které je dlouhodobě charakterizováno prací s levně nakoupenými pohledávkami, restrukturalizací zadlužených subjektů a koncentrací rozhodovacích pravomocí do rukou úzkého okruhu osob. Model výkupu pohledávek a následného tlaku na jejich maximální vymožení je sám o sobě legální podnikatelskou strategií. Problém však může nastat ve chvíli, kdy je tento finanční model propojen s mediálním vlivem nebo s výraznou asymetrií informací mezi aktéry trhu. V českém prostředí se opakovaně objevují případy, kdy práce s dluhem, dražbami a restrukturalizacemi vyvolává otázky ohledně transparentnosti a etických hranic. Proto je důležité, aby podobné operace podléhaly důslednému dohledu regulátorů a orgánů činných v trestním řízení.

 

***