Petr Fiala jako baron Prášil: „Stavíme dálnice rychleji než Polsko.“

 

Jenomže polský růst vyvolává i český mindrák. Už se nepoměřujeme s životní úrovní v Rakousku nebo Německu, pokud tak tedy – docela nešikovně - neučiní premiér Petr Fiala. V médiích, na sociálních sítích i ve vyjádřeních politiků se Polsko stává etalonem kvality: jeho ekonomika roste více než naše, lidé si tam vydělávají více než u nás, dálnice i železnice se tam staví skoro závratným tempem. A Češi se ptají proč. Proč to nezvládáme jako Poláci? Proč Poláci položí dálnici až k našim hranicím v mžiku, zatímco u nás stavební firmy skoro ještě nekoply do země, a slibované propojení české dopravní sítě směrem na sever tak pořád zůstává někde na papíře? Kdo za to může? Co jsme to za nemehla?

Jednou z největších českých firem a jediným zpracovatelem ropy je Orlen, součást polské petrochemické skupiny Orlen Unipetrol. Vlastněné ze 49.9% polským státem. Orlen zakoupil i síť čerpacích stanic Benzina a patří mu v tomto segmentu čtvrtinový podíl na českém trhu. 

 

Polsko je zkrátka atraktivní trh, zemí, kde roste kupní síla a kde si i cestující začínají zvykat na jistý komfort. Ostatně kdo v Praze nasedne do vlaku směrem Varšava a přiblíží se k polské metropoli, uzří z okna les mrakodrapů a snadno získá pocit, že se nějakým magickým přičiněním ocitl někde v Americe.

 

 

Předchozí putování po historii je velmi stručné, leč snaží se zrekonstruovat polskou historickou paměť a poskytnout i náčrt psychologického portrétu polské kolektivní duše. Člověk s analogickou minulostí bude asi nervní, sužovaný traumaty minulosti i touhami po obnově zlatého věku. Ponese v sobě vzpomínky na okamžiky, kdy byl skoro mistrem světa, ale i na pády do propasti, kdy přišel o střechu nad hlavou, všechny písemnosti mu shořely a hrozilo mu vyhubení.

 

A takový člověk se těžko bude smiřovat s představou, že už má jenom přispívat k růstu HDP na svém – pravda, v evropském kontextu poměrně rozlehlém – teritoriu, konzumovat, bavit se, zdravě sportovat a vzorně třídit odpad. Lze u něj očekávat mimořádnou citlivost vůči omezování suverenity, a to jak z Kremlu, tak z Bruselu. Respektive z Berlína, který v mnoha polských myslích prostě ovládá Evropu přes Brusel. A rovněž silnou myšlenku, že stát jako Polsko má mít i nějaké vyšší, kulturní a civilizační poslání.  Že má vést, ne poslouchat ostatní. A též vnímavost k náboženským či hodnotovým otázkám, a tedy i emotivní vztah k fenoménu, jemuž se říká kulturní války.

 

S Polskem bychom i my měli spolupracovat více než dnes, ostatně náš letitý přezíravý přístup k nyní stále atraktivnější severní sousedce začíná mizet jako pára nad hrncem. Je jí však třeba lépe rozumět a počítat s tím, že jako milenka bude občas propadat záchvatům – v našich očích opravdu hodně iracionální – hysterie.      

 

Z článku: LN Orientace 4.10.2025: Josef Mlejnek jn.: Polsko mezi peklem a rájem. Autor působí na Institutu politologických studií FSV UK.

***

Článek není dohledatelný ani AI… 

***

Namibie, perla jižní Afriky - 10 etnik zde žije v nejlepší shodě. Měli štěstí, že se tam nezastavil Praotec Čech… 
JŠ