11-13.září 2026: 23. Slovácké slavnosti vína v Uherském Hradišti

Velmi se mi líbilo vystoupení našich krajanů z Chorvatska. Připomínalo typické prvky české a moravské lidové hudby. Bylo první, kteří mne pozdravili na Náměstí TGM po příjezdu vlakem.  

 

S Čechovci se známe se už od roku 1989 a jejich prvního turné ve Švýcarsku. Vyhrávali pro krajany, Švýcary, na mších v kostelech, s velkým úspěchem, po mnoho dalších let. Jednou jsem zneužil své funkce presidenta tenisového klubu TC Kriens a pozval je – domů jsme šli až k ránu (přivezená slivovice už cestu pár metrů domů „nepřežila“. Dodnes nemohou členové klubu na setkání zapomenout. Tenis už jich moc nehraje, mnozí už na nebeském kurtu…

 

Na videu můžete vidět i zpívajícího MUDr. Jiřího Rajmice (oslepl), bratra primáše Jana a houslisty Karla. Má skvělou ženu a situaci zvládají obdivuhodně. Její muž duchovně vyrostl, řekla mi jeho paní. Povídali jsme si, velký muž, přinutí člověka vážit si každé vteřiny života… Primáši Janu Rajmicovi letos zemřela nečekaně žena… 

 

Poznal jsem i jednu sympatickou Čechoaustralanku, podnikatelku, která přijela za svým přítelem na Moravu - mohou si tak setkání u cimbálu připomenout. Dokonce znala Zorku Kašpárkovou, „matku“ australských Sokolů. Jako hluchoněmá vedla nácvik všech Sokolských jednot na sokolské slety v zahraničí pro muže, ženy i dětí! Nikdy na ni nezapomenu – vskutku „malá velká žena“.    

Další článek následuje o situaci ohledně nekonečné realizace projektu Muzea zločinů komunismu ve Věznici Uherské Hradiště. Kolem tohoto projektu se děje dost zarážejícího. Jak jinak, když jsme se dodnes nedokázali vypořádat s naší totalitní minulostí. Zažil jsem v této souvislosti neuvěřitelné věci! I proto jsem přišel až ke konci vystoupení Čechovců v Redutě, nestihl jsem ani tradiční mši…  

 

Děkuji dlouholetému kamarádovi Josefu Gabrhelovi (takto, 28.9.2024, doletěl na DEVADESÁTKU). Cituji: Při vyvrcholení oslav se objevila nádherná duha, jako by ji poslal z nebe jeho bratr Bohumil. Přejme Josefovi hezký let v balónu za doprovodu jeho kamarádů v letadlech. Lepší dárek nemohl dostat. Přispěl jsem závěrečným ohňostrojem - musel jsem poslechnout piloty, abych jim nezapálil letadla😊 OK-BYZ je letoun, kterým přiletěli naši hokejisté z Nagana.

 

Děkuji Josefovi za nocleh a za vzornou péči „moravskou medicínou“. S léčbou včas přestat se nám opakovaně moc nedařilo, jen jsem se chabě „bránil“ – ale odporujte 92 rokům, když to tak chutná a navíc ještě léčí – zase jednou jsme žili a přežili😊 

 

 

Samozřejmě, že mne láhev moravské medicíny doprovázela domů – dojela bez újmy – jen „připila“ jedné Ukrajince ve vlaku, Viktorii, k jejím narozeninám a k vítězství její země. Bojuje i za naší svobodu! 

 

Na shledanou za rok v lepší době, každý k ní můžeme přispět svým dílem!