Agentura MM: Skončí nekonečné žaloby, odvolání, stížnosti a trestní oznámení až odchodem žalobců na onen svět?

Žalobci: 

a) Helena Vondráčková, narozená 24. 6. 1947, bytem Sportovní 122, 252 03 Řitka

b) Martin Michal, narozený 1. 4. 1959, bytem Sportovní 122, 252 03 Řitka

d) Agentura MM Praha, s. r. o., IČO 27145123, sídlem Sportovní 122, 252 03 Řitka

všichni zastoupeni Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou sídlem Západní 449, Chýně, 253 01 Hostivice

e) Mgr. Jana Gavlasová, narozená 6. 12. 1970, bytem Západní 449, Chýně, 253 01 Hostivice

 

Žalovaný: Jan Šinágl, narozený 9. 12. 1952, bytem Bratří Nejedlých 335, 267 53 Žebrák

 

Dne 22.10.2025 OS Beroun zamítl žalobu AMM, ale právní náklady mám zaplatit. Soudkyně se omluvila, že zašle Rozsudek až po zákonné lhůtě 30-ti dnů. Dvakrát jsem na OS Beroun volal – nejprve prý soudkyně posunula termín na 2.1.2026, podruhé mi byl sdělen termín na 2.2.2026. Další posunutí by bylo už na kárnou žalobu, pokud soudkyně neonemocní? Onemocnění hrozí každému, kdo si rozsudek přečte… 

 

Dne 16.1.2026 jsem obdržel písemné Usnesení od VS Praha o odvolání AMM, v den mých narozenin 9.12.2025 s vyjádřením: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení, v němž věc projedná a rozhodne jiný samosoudce. 

 

Věc začala už v roce 2013. Soud požádal žalobce, aby žalobu upravili, resp. doplnili a poučil je, jakým dostatečným, konkrétním způsobem by to měli učinit, pročež je soud prvního stupně znovu poučil. Žalobci reagovali tak, že nic dalšího než to, co již bylo řečeno nebo popsáno dříve, nemají k dispozici.

 

Soud uzavřel, že všichni žalobci jsou osobami veřejně působícími v showbyznysu, a proto je k výrokům

jich se týkajících třeba přistupovat se zásadně měkčí mírou jejich ochrany, tj. jde-li o záležitosti veřejné (nikoliv soukromé), platí presumpce dovolenosti jejich kritiky (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 23/05).

 

6. V bodě 36 odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že: „Bylo na žalobcích, aby dostatečně konkretizovali, jakým způsobem se to, které konkrétní tvrzení dotýká jejich osobnosti, popřípadě pověsti

žalobkyně d) jako právnické osoby. Žalobci pouze obecně uvedli, že výroky žalovaného zasáhly do jejich práva na čest, na profesní čest, na dobré jméno a dobrou pověst, soukromí, intimní a rodinný život, resp. do obchodních vztahů (bez bližší konkretizace), negativně mají působit na fanoušky, potencionální návštěvníky koncertů, na bezprostřední okolí (opět bez bližší konkretizace). Právě pro i žalobci namítané „jiné“ postavení žalobců, jakožto osob veřejně známých, bylo zejména na žalobcích, aby svá tvrzení stran konkrétních zásahu do jejich osobnosti či dobré pověsti, konkretizovali blíže, i s ohledem na jejich postavení a s tím související zvýšenou intenzitu zájmu o jejich osoby, když jsou vystaveni vyšší míře případné kritiky. Není přípustné, aby soud na tvrzení žalobců usuzoval z výsledků dokazování či ze skutečností, které vyšly v řízení jinak najevo. Z těchto důvodů soud ani nepřikročil k provedení žalobci předložených důkazů, a nehodnotil ani dosud provedené důkazy, neboť dokazování je prováděno až poté, co účastník poskytne konkrétní tvrzení, která mají být navrženými důkazy prokázána. Soud proto s ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že žalobci neunesli břemeno tvrzení, když soudu nepředložili úplné konkrétní vylíčení právně významných skutečností tak, aby soud věděl, jaká konkrétní nemajetková újma jednotlivým žalobcům vznikla, zejména jak se jednání žalovaného, resp. jeho výroky, které žalobci „označili“, projevili v očích třetích osob, jakých konkrétně, jakým způsobem jaký konkrétní výrok žalovaného zasáhl do práva kterého z žalobců, proč je dehonestující, včetně označení důkazů, které by tato tvrzení prokázaly. Vlastní subjektivní přesvědčení dotčené osoby o snížení vážnosti či cti v jejích vlastních očích není samo o sobě významné. Rozhodující je zde pouze účinek, jakým je závadné jednání objektivně způsobilé působit na třetí osoby, a zda tyto osoby vnímají takovéto jednání v souvislosti s osobností žalobců.“Následně pak soud prvního stupně uzavřel, že mu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, když žalobci přes poučení soudu, nedoplnili právně relevantní skutečnosti, z nichž dovozují nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobců, resp. do práva na dobrou pověst právnické osoby - žalobkyně d).

 

8. Proti rozsudku v celém jeho rozsahu podali žalobci včasné odvolání. Namítají, že velmi stručné odůvodnění zamítnutí žaloby, jež je obsaženo v závěru o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, je v prvé řadě nepřezkoumatelné, ale svědčí především o tom, že soud se v dané problematice neorientuje a se žalobou si neví rady, takže již po několikáté markantně hledá důvody proto, aby se věcí nemusel vůbec zabývat. Dále žalobci shrnují postup soudu prvního stupně po změně v obsazení senátu, kdy se nejprve, podle žalobců nesmyslně, zabýval otázkou případné existence překážky litispendence vzhledem ke správním řízením o přestupcích, která probíhala a jejichž předmětem se staly některé z textů, které jsou předmětem této žaloby, aby pak 3 3 Co 16/2025 následně byl bez provedení dokazování vydán zamítavý rozsudek z 11. 3. 2016, který byl zamítavý nikoliv proto, že by soud nevěděl, co je předmětem žaloby a jakou újmu žalobci uplatňují, ale z jiných tam uvedených důvodů. 

 

K odvolání žalobců byl tento rozsudek zrušen s tím, že žalobci mají být vyzváni k doplnění žaloby a následně má soud prvního stupně posoudit, zda každý z výroků dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práv žalobců na ochranu osobnosti/dobré pověsti právnické osoby. Žalobci na uvedené reagovali doplněním žaloby ze dne 13. 8. 2018, další skutkové okolnosti pak doplnili podáními ze dne 3. 1. a 17. 1. 2019. Následně žalobci podáním z 6. 6. 2019 doplnili žalobu o další texty, protože od podání žaloby uplynulo osm let a žalovaný ve svých útocích pokračoval a jejich agresivitu stupňoval. Na další, podle žalobců zbytečnou výzvu, žalobci reagovali podáním ze dne 27. 6. 2019. Po všech těchto podáních žalobců soud prvního stupně vydal usnesení, kterým žalobu odmítl jako neprojednatelnou. Toto rozhodnutí potvrdil odvolací soud, k dovolání žalobců však Nejvyšší soud obě rozhodnutí zrušil, přičemž uvedl, že již žaloba obsahovala konkretizaci jednotlivých jednání žalovaného, jakož i vysvětlení, v čem žalobci spatřují jeho škodlivost, jaká jejich práva byla jimi poškozena a jakým způsobem, a že žalobci žádají vedle morálního zadostiučinění i finanční, protože samotná morální satisfakce by nebyla dostačující. 

 

Jelikož žaloba obsahovala i petit, jak má být ve věci rozhodnuto, podle názoru dovolacího soudu nevykazovala zjevné nedostatky, které by soudu bránily, aby o ní rozhodl. Soud prvního stupně následně opět bez provedení dokazování odmítl doplnění (rozšíření) žaloby a žalobu zamítl rozhodnutím z 18. 9. 2023, které bylo následně zrušeno odvolacím soudem, jenž opět, v rozporu se závěry dovolacího soudu, uzavřel, že je nutné doplnit specifikaci konkrétních závadných výroků a uvést, do jakých práv žalobců bylo zasaženo. Soud prvního stupně následně vyzval žalobce, aby žalobu doplnili, což žalobci učinili, když jednak odkázali na veškerá svá tvrzení uvedená v žalobě, jakož i všech dalších výše zmíněných podáních, jednak, vázáni pokyny soudu, žalobu opětovně doplnili svým podáním ze dne 29. 12. 2024. Žalobci jsou tedy přesvědčeni, že veškerým svým povinnostem dostáli, když podle konstantní judikatury jsou povinni označit tvrzení, která zasahují do jejich osobnostních práv, uvést důvod zásahu a jeho rozsah, stanovit formu a rozsah odčinění způsobené újmy, ale její konečná forma a rozsah je na úvaze soudu. … 

 

Podle žalobců vše výše uvedené představuje tak zásadní porušování práv žalobců ze strany soudů, že je již zcela zřetelné, že soudkyně Mgr. Pavla Peltrámová je ve věci podjatá, neboť klade opakovaně na žalobce nároky, které jdou daleko za hranici jejich povinnosti tvrzení a důkazní, přenáší na ně povinnosti, které je možné v těchto sporech ukládat toliko žalovanému (je to jen on, na kom leží břemeno stran pravdivosti sporných tvrzení), čímž žalovanému zajišťuje výsadní postavení na úkor žalobců, kteří tak nemají ve sporu rovné postavení. Všichni žalobci tedy vznášejí vůči rozhodující soudkyni námitku podjatosti ve smyslu § 14 an. o. s. ř. a navrhují, aby byl napadený rozsudek jako nezákonný a nepřezkoumatelný zrušen, věc byla vrácena soudu prvního stupně s tím, že podle § 2 21 o dst. 2 o . s . ř . bude věc přikázána k rozhodnutí jinému samosoudci pro závažné vady dosavadního řízení.

 

9. Žalovaný se k odvolání žalobců věcně nijak nevyjádřil, po jeho doručení soudem uvedl jen: „Vážená paní soudkyně, děkuji vám. Žalobci nepřestanou, dokud budu žít, či psychopat „JUDr.“ Martin

 

Zcela úspěšný žalovaný se náhrady nákladů výslovně vzdal (obhajuji se sám JŠ).

 

13. …Jelikož se jedná v tomto případě o pochybení poměrně závažná a opakovaná (nyní jde již o čtvrté zrušené konečné rozhodnutí ve věci rozhodující soudkyně, u níž žalobci navrhovali odejmutí věci již v minulém odvolacím řízení, kde mu vyhověno nebylo), rozhodl odvolací soud podle § 221 odst. 2 o. s. ř., že věc projedná a rozhodne jiný samosoudce.

 

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 9. 12. 2025

JUDr. Gabriela Kučerová v.r.

předsedkyně senátu

***

P.S.

Na soudy se z žalobců dostavuje pouze Mgr. Jana Gavlasová. Veřejnost ani média tyto soudy nezajímají. Přitom cokoliv se týká Heleny Vondráčkové, je obratem v tisku, ČT, ČRo a hlavně v bulvárních masových médiích šířeno, kde jsem lživě pomlouván před tisíci čtenáři, či posluchači, aniž by mi byl dán prostor se k účelovým pomluvám a lžím vyjádřit. Kdo komu poškozuje dobrou pověst? Má osoba určitě ne, když připomínám v souvislostech roky špatnou pověst žalobců, známou široké veřejnosti, na které nemám žádný podíl a kterou si způsobili sami svým nemravným chováním. Jen ji připomínám, když o ní veřejnoprávní média mlčí, byť nedisponuji, statisíci diváků a posluchačů, jako mají žalobci neustále k dispozici. Kupodivu údajnou škodu způsobuji i přes zanedbatelnou čtenost, resp. návštěvnost. Prostě bývalou hvězdu ruského vojenského souboru Alexandrovců, je třeba za každou cenu propagovat a nepohodlného a neposlušného novináře umlčet za každou cenu. Zatím se žalobcům roky daří mne ekonomicky zničit. Právo veřejnosti na pravdivé informace i v této ostudě české justice, neumlčí. Mne rozhodně ne, dokud budu moci pracovat a mít z čeho žít. Svoboda slova stála vždy oběti. V tom je její vysoká cena!

P.S.

Dne 30.10.2026 končí má dvouletá podmínka a odsouzení na jeden rok za poslední pokus zachránit můj rodný dům v dobrovolné dražbě, za svobodu slova, kde zákonné instituce tohoto státu zcela selhaly. Žalobu podala samozřejmě AMM, kdo jiný, kdy její letité žaloby k ní vedly. Jednal jsem pod ochranou LPS a Ústavy ČR, Hlavy druhé, Lidská práva a základní svobody, čl. 23: Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. Žalobci budou nepochybně pokračovat ve svém úsilí i v této věci, kterou mají na svědomí. Lidsky je mi těchto chudáků líto. Musím se jim, z donucení, bránit, především v zájmu celé společnosti.

Vše začalo před cca 15 lety, kdy jsem podpořil Martu Kubišovou, také pronásledovanou AMM, podobnými nechutnými praktikami. Uspořádal jsem tehdy finanční sbírku na právnické náklady. Vynesla 70 000 kč. Slavná a mravně nezpochybnitelná zpěvačka vyhrála až u Ústavního soudu ČR. Zbylé peníze použila na péči o svá milovaná, opuštěná zvířátka.

 

JŠ  

***

Vyjádření Jana Šinágla k téměř 15 letům trvající šikaně Agenturou MM a jejích neobjektivních, spřízněných, mediálních podporovatelů. Zveřejňování a připomínání pravdivé minulosti veřejně známých osob, není v rozporu se zákonem a Ústavou ČR.
***

JUDr. Vojtěch Cepl st.: JAK SE DOBRAT DOBRA (2006)
***