Politika Masaryka a Beneše nahnala Sudety přímo do náruče Adolfa Hitlera – jsme nepoučitelní?

Aby před vítěznými velmocemi mohla obstát představa národnostního státu, museli zakladatelé republiky, v čele s Masarykem a Benešem, přijít s uměle vytvořenou myšlenkou jednotného československého národa.

***

Masarykovi a Benešovi k realizaci jejich plánu, válka přišla vhod. Ačkoli slibovali, nikdy nezamýšleli nic jiného než český centralismus. Samostatná registrace Židů byla „jednou ranou dvě mouchy“, nejen krutá hra osudu. Situace německých Čechů byla známa. V té době Hitler, přejmenoval svoji stranu na Národně socialistickou (NSDAP), vyvinul symboly hnutí a začal budovat svou politickou kariéru. Ne náhodou se Slováci snažili z tohoto pouta uniknout, protože byli potřeba jen jako výplň, ke snížení německého procenta.

 

 

Čeští liberální a národní intelektuálové (jako František Palacký) zpočátku věřili v silné Rakousko, ale odmítali asimilaci s Němci. Objevil se i návrh na trialistickou/federální transformaci říše. František Josef se však rozhodl pro absolutismus, takže Češi to vnímali jako zradu. Nesnášeli, že byli vyloučeni z rakousko-maďarského vyrovnání z roku 1867.

  

Dal sledovat Čechy, před tragédií v roce 1889 v loveckém zámečku Mayerling u Vídně (kde byli zabiti Rudolf, jeho 31letý syn a jeho 17letá česká milenka Maria von Vetsera, což bylo inscenované, jako by spáchali sebevraždu). Záznamy již nejsou zapečetěny, ani ve Vatikánu (kde císař požádal o schválení pohřbu svého syna a zdůvodnil), ani v záznamech výslechu na policii v Mayerlingu, kde tesař a jeho syn, kteří přišli opravit nábytek sestřeleného pokoje, vypovídají, že když na místo dorazili, žebřík byl stále opřený o rozbité okno, v pokoji byly všude stopy po krvi, po boji. Rudolf byl v depresi a se slečnou Vetserovou neočekávali, že budou zabiti. 

 

V létě 1914 zemřel další následník trůnu, čehož se starý císař vždy obával, ačkoli vyhlásil válku, po atentátu na Františka Ferdinanda. Až do jeho smrti v listopadu 1916 nebylo mnoho nadějí.

 

Ústřední mocnosti: Rakousko-Uhersko, Německo, Osmanská říše a Bulharsko, mocnosti Antantu: Francie, Velká Británie, Rusko a později Itálie a poté i Spojené Státy, se připojily.

 

Konec války kolaps: Kvůli ekonomickému vyčerpání a vojenským porážkám se ústřední mocnosti vzdaly boje. 

 

Mír: V listopadu 1918 bylo podepsáno příměří, které vedlo k rozpadu monarchie a novým hranicím v Evropě. 

 

 

Ne Srbové, ne Rakušané. Pouze Uherské království ztratilo dvě třetiny svého území a obyvatelstva. Dokonce i Rakousko dostalo území od Maďarského Království! To bylo geniální od Masaryka a Beneše. Jejich hlavním cílem bylo získat na svou stranu mocnosti Antantu. Za každou cenu, i klamáním a účelovým podvodným jednáním.

 

 

„Maďarský lid, reprezentovaný vládnoucími třídami území patřících k bývalé Koruně svatého Štěpána, je všemi Spojenci jednomyslně považován za hlavní pomocníky, ne-li za ty hlavní viníky světové války. Maďaři se již před válkou snažili všemi svými propagandistickými nástroji zakrýt činy bývalé maďarské vlády, a zejména některých aristokratických vládních kruhů. Navzdory tomu všemu se nám během války podařilo odhalit pravou podstatu maďarské oligarchie, stejně jako skutečné poměry panující v Uhrách před válkou a během ní. Celý svět byl zděšen při pohledu na tyto hluboce zakořeněné mongolské politické vztahy a pochopil, že válka nebyla jen vyvolána osudovou politikou bývalé Rakousko-Uherské monarchie, ale že byla připravována mnohem více v Budapešti než ve Vídni“. 

(Z projevu československého ministra zahraničí dr. Edvarda Beneše (úryvek) [18]).

 

Je zřejmé, od koho měli tyto falešné informace. Ano aristokraticky vládnoucí kruh se snažil o samostatnost a o sebeurčení. Ale v Rakousko Maďarském vyrovnaní z r. 1867 se to podařilo ani ne napůl, neboť nemohli mít vlastní vojsko, ani velvyslanectví. Nemohli zůstat mimo od česko-rakouského, ani od srbsko-rakouského konfliktu.

 

Masaryk, Beneš a Slovák gen. Milan R. Štefánik, založili v Paříži Československou národní radu, která byla, z velké části díky Benešovým rafinovaným diplomatickým manévrům, v roce 1918 uznána vítěznými mocnostmi Antantu, jako prozatímní československá vláda. 

 

Československo vzniklo na troskách Rakousko-Uherska monarchie 28. října 1918. Masaryk, se stal prezidentem, Beneš ministrem zahraničí, pak premiér. Na Versailleské mírové konferenci se mu podařilo potvrdit předchozí sliby velmocí, které schválily územní nároky. A pravě on měl kontakty so Srby a uzavřel Malý Antant s novým jugoslávským státem, s Rumunskem a navázal vztahy s Francií a se Sovětským svazem.

 

V politice se takové věci dějí. Je otázkou, pro koho je dr. Edvard Beneš hrdina a pro koho vrahem…

 

24.7.2026

P.S.

Smrt gen. M. R. Štefánika není dodnes přesvědčivě vysvětlena. Rozhodně ji Beneš uvítal. Štefánik toho věděl příliš o minulosti Beneše, ohrožoval jeho kariéru a zločinné plány. Nebýt tragické smrti Tomáše Bati před volbou presidenta ČSR, nepochybně by vyhrál, spojil by se s polským maršálem Pilsudskim a Hitler by neměl šanci. Svoboda bez boje je jen jinou formou otroctví. Toho jsou si Ukrajinci dobře vědomi po zkušenostech v minulosti. Poučili se. Kdy se poučíme my? JŠ

***