Odsouzený za loupež uprchl na 13 let z České republiky, aby očistil své jméno. Vyhrál - stát mu za nemajetkovou újmu vyplatil 45 000 kč - OBČANÉ PROBDĚTE !!!

Michal Žerebák: „Právo na spravedlivý soudní proces v České republice zaniklo.“ 

Další podrobnosti v tomto článku. Cituji: „A potom se stala velmi zajímavá věc. Místo toho, aby soudkyně (která Žerebáka původně shledala vinným) opět otevřela ten případ a vyslechla znalce, tak okamžitě povolila obnovu a krátce na to Žerebáka okamžitě zprostila viny,“ shrnuje Jelínková netypické řízení v zemi, kde je obnova procesu stále výjimečnou věcí. A nespravedlivě odsouzený se na státu rázem mohl začít domáhat odškodnění. … Ministerstvo spravedlnosti mu za neoprávněnou vazbu automaticky přiznalo tarifní sazbu 250 000 korun, když se pak ale řešila nemajetková újma, přiřklo mu 45 tisíc korun s odůvodněním, že si zvolil útěk místo nástupu do výkonu trestu, který byl zákonný. S tím se v dubnu ztotožnil i Obvodní soud pro Prahu 2, který neshledal příčinnou souvislost mezi Žerebákovým útěkem a nespravedlivým trestem a konstatoval, že měl trest nastoupit. 

***

Ten příběh si říká o filmovou adaptaci. Michal Žerebák byl před lety obviněn a odsouzen za ozbrojenou loupež pražské banky. Za mříže jej poslaly – zjednodušeně řečeno – pachové stopy, tedy vysoce problematická kriminalistická metoda. A k tomu nepřesvědčivé svědectví ženy, která měla za sebou 10 očních operací.

 

„Myslím, že to je lidská a profesní tragédie, když je nevinný člověk odsouzen na základě nedostatečného fotoforenzního posudku. V moderním evropském právním státě by se něco takového nemělo stát,“ řekl nám například německý znalec George A. Rauscher.

 

Sám Žerebák neměl až dosud potřebu případ medializovat a kolegové jej museli přemlouvat, aby svůj střet s českou justicí zveřejnil. Příslovečnou poslední kapkou nejspíš bylo, že mu české úřady za všechny útrapy přiřkly kompenzaci ve výši 45 000 korun.

 

Už jen odůvodnění směšné sumy je zvláštní směsicí přezíravosti a byrokratické necitlivosti. Podle Ministerstva spravedlnosti, které částku určilo, šlo prý v případě Žerebáka o „životní styl, který si vyvolil sám“.

 

Nerad bych zlehčoval osobní tragédii muže, na němž se justice tak chladnokrevně vyřádila, ale jeho příběh má ještě mnohem vážnější vrstvu. Ukazuje na nepřiznané systémové selhání. Vyšetřovatelé, státní zástupci i soudci si vypomáhají pachovými stopami, které mají blíž k šarlatánství než k vědecké metodě. Což dokládají i další doložené případy.

 

Žerebákova kauza navíc doložila, že ledabyle se v Česku pracuje i s takzvanou rekognicí, která má v civilizovaném světě mnohem striktnější pravidla. „Při rekognicích se stávaly do očí bijící chyby,“ potvrdil nám Marek Dvořák z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

 

Kolegové Adéla Jelínková, Christine Havranová a Lukáš Valášek se v textu, který šel do mimořádné hloubky, snažili najít sebereflexi všech hlavních aktérů. Místo sebezpytu ale sledovali jen přehlídku alibismu.

Soudkyně k vlastnoručně vyrobenému zmetku „nemá co říct“. Korunní svědkyni je to „po tolika letech fuk“. A psovod, jehož feny vyčenichaly Žerebáka? „Já jsem v podstatě neříkal nikdy, že to byl on. Pouze, že tam byla zjištěna pachová shoda,“ tvrdí dnes.

 

A když se nyní ptáme ministerstev vnitra i spravedlnosti, zda po dalším skandálním bezpráví chystají systémovou nápravu, přehazují si naše otázky jako horký brambor.

 

Mlčí i jindy mediálně aktivní ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který silnými slovy komentuje kdejaký nepravomocný případ. Ať už šlo o kriminální kauzu svých brněnských spolustraníků či naposledy dílčí (a později zrušené) rozhodnutí soudu ve vyděračském příběhu z pražského IKEM. Na ukončený a v mnohém ostudný případ Michala Žerebáka, který před českou podobou spravedlnosti raději utekl do Švýcarska, si ovšem vzal volno.

***

… Na druhou stranu – policie je proti jiným úřadům stále super digitální. Před pár dny mi přišla poštou odpověď na mé dotazy podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které jsem poslal elektronicky Okresnímu státnímu zastupitelství v Přerově. Odpověď přinesla pošťačka, protože i přes několik mých telefonátů tamní úřednici a přes mé nesčetné pokusy se státnímu zastupitelství nedoručovaly moje potvrzovací zprávy, že jsem si odpověď v pořádku převzal, díky čemuž by ji nemuseli za více než sto korun posílat poštou.

 

Obálka byla nadepsána na starém mechanickém psacím stroji, patrno z důsledné síly úderů kladívek na papír a válec. Tomu říkám progres – v roce 2025 fungovat na nezničitelném starém mechanickém psacím stroji, který nepotřebuje wi-fi ani elektřinu. Úplně slyším ten zvuk, když paní úřednice psala spisovou značku...
P.S.

Po vystudování dostávají studenti automaticky vysoké funkce a jsou nadřízenými zkušených policistů. „Kvalitu“ zaručuje titul, ne životní zkušenost a mnohaletá praxe. Nedivme se, že PČR se stává nefunkční, nebezpečnou sama sobě i zemi. Kdo pomůže a ochrání zemi před PČR a zločinnými soudy? JŠ 

***

 

… Velmi silným momentem byl také komentář prof. Ing. Ludka Bartoše, DrSc., renomovaného odborníka na pachové práce zvířat, který v samotném plénu Sněmovny uvedl, že dokument Pachová stopa viděl již podruhé, a že je mu při sledování nyní „ještě více špatně“ než při prvním zhlédnutí. Tento výrok přesně vystihl atmosféru celé akce – šok a potřebu systémových změn.

 

 

V roce 2021 vydala skupina 14 českých vědců prohlášení: „My níže podepsaní zástupci odborné veřejnosti prohlašujeme s plnou odpovědností, že metoda pachové identifikace, tak jak byla prováděna policií ČR na území České republiky do 1. dubna 2018, je z vědeckého hlediska zcela nevěrohodná.“ 

Kritici pachové stopy coby „tvrdého důkazu“ poukazují na to, že ve vězení kvůli ní „sedí“ řada nevinných lidí a odpykávají si mnohaleté tresty odnětí svobody. O tom se po promítání otevřeně hovořilo i v konferenční místnosti Poslanecké sněmovny, včetně toho, že jejich případy by se měly znovu otevřít a přezkoumat, přičemž by měla být z rozhodování o jejich vině či nevině odejmuta pachová identifikace jako důkaz.

***

Kauze se věnoval seminář ve Sněmovně, pod vedením JUDr. Heleny Válkové (14.5.2025). Bylo plno. Začal promítnutím otřesného dokumentu PACHOVÁ STOPA, skvělé slovenské dokumentaristky Zuzany Piussi. Poslechněte si zvukový záznam celých 14 min. vystoupení Michala Žerebáka - je veřejnou obžalobou české justice. Na YouTube je pouze prvních 7 min.?! Jeho kritika nemorálnosti srovnání chybovosti české justice, ve věci pachových stop (se statistkou chybovosti Google), předsedou soudcovské unie JUDr. Liborem Vávrou, jen doplňuje zvrácenost uvažování některých špiček české justice. 

 

Poslankyně Válková zcela necitlivě pana Žerebáka přerušila. Reagoval jsem hlasitým výkřikem „Nepřerušovat“, kdy přítomní byli konsternováni jeho vypovědí a vládlo naprosté ticho. Připojuji i krátké, ale vše říkající vystoupení jedné ženy z řad veřejnosti, kdy nepochybně promluvila i jejím jménem - mé následuje, kratší, také jasné. Připomněl jsem kauzu JUDr. Zdeňka Altnera - jak už i on před lety stanovil přesnou diagnosu české justice. Stal se také její obětí – jeho boj ho stál život. 

 

Celé vystoupení pana Žerebáka na videu není k dispozici?! Záznamové zařízení Sněmovny se údajně  „porouchalo“?! Kompletní zvukový záznam, v tak závažné věci, nebyl také pořízen? Měl by být naprostou samozřejmostí, byť to zákon nenařizuje, pokud je ovšem i skutečná vůle a ne předstíraná. Rád se budu mýlit. 

 

Prof. JUDr. Helena Válková, CSc. (převzala nad akcí záštitu), přislíbila, že bude ve věci dále aktivně vystupovat. Jejím cílem je prosadit změnu, aby byla pachová identifikace používána pouze jako operativně pátrací prostředek, nikoli jako důkazní prostředek v trestním řízení.  

 

PČR neměla žádné skutečné důkazy. Účelově využila “pachové stopy“, aby si mohla udělat „čárku“. Kdo obžaluje policisty a všechny, kdo se na zločinné činnosti podíleli?! 

 

 

Kolik asi nevinných, přišlo o vše a skončilo ve vězení, díky (ne)závislé české justici? Kolik „velkozlodějů“ si užívá stále svobody s jistotou, že jich se rovnost všech před zákonem nikdy nedotkne? Jsou stále nedotknutelní, díky svému majetku, penězům a možnosti koupit si za peníze vše – i beztrestnost za spáchané zločiny. Věčně to nepůjde. Když budeme i nadále jen nečinně přihlížet, dopadne trest i na nás - zasloužený.  

 

Mimochodem jedno české ministerstvo „ocenilo“ poctivou, dlouholetou službu jednoho svého zaměstnance, vyhazovem a 300 kč „odchodného“ – ČTETE správně! Podrobnosti o další, donebevolající kauze, budou následovat. Z veřejnoprávních médií se o ní nic nedozvíte, pokud budou i nadále v takovém poslušném stavu vůči mocným v pozadí. Stále určují, co smí a nesmí veřejnost vědět. 

 

Svoboda slova a právo veřejnosti na informace mají svoji cenu – mnohdy za ni zaplatili statečné novinářky a novináři i svým životem. Jsou pilířem skutečné demokracie a svobody. Nenechme si ji postupně ulupovat mocnými. Sami od sebe nepřestanou.

 

Mravní páteř obyvatelstva se začala lámat nebráněním země v roce 1939. Měnová reforma byla posledním „hřebíčkem do rakve“ na destrukci našeho národního charakteru. Tato kauza je také jejím dlouhodobým důsledkem a následkem. Stali jsme se zemí bez skutečných elit a hrdinů, které jsme si sami zlikvidovali. Opět je potřebujeme, abychom měli naději vůbec přežít. Věřím, že se začnou opět objevovat, spojovat a sloužit zemi. Heslo: ZA SLUŽBU VLASTI SE NEPLATÍ je stále platné. Služba vlasti je ničím nezaplatitelná, pouze bojem, ctí a morálkou!

 

Připomeňme si boj Finska proti Rusku. Finové ztratili část svého území, ale ubránili se agresorovi. Bojovali tehdy za svoji zem stejně urputně, jako dnes bojují Ukrajinci. Dnes Finsko nezná korupci. Také máme dnes před sebou boj o svoji budoucí existenci. Každý skutečný občan musí přispět svým DÍLEM! Jste to povinováni našim předkům i budoucím generacím. 

 

 

JŠ