Devět let obvinění, nula viny: Jak stát rozdrtil a stále drtí vlastní úřednici

Její trestní stíhání trvalo bezmála devět let, během kterých ztratila zaměstnání i přátele. A také zdraví. Až když Nejvyšší soud konstatoval, že Tamara Hlávková dělala svoji práci, padl zprošťující rozsudek a státní zastupitelství stáhlo odvolání. Po státu nyní bývalá úřednice požaduje odškodnění desítky milionů. Ministerstvo jí zatím vyplatilo přes milion, o zbytek se s ní soudí.

 

Jedná se o případ nezákonného trestního stíhání, který svojí délkou, ale především průběhem a následky pro jeho oběť, nemá v České republice pravděpodobně obdobu.

 

Pro Tamaru Hlávkovou, bývalou vedoucí stavebního úřadu v Borovanech, znamenalo bezmála devět let nezákonného trestního stíhání nejen zmarnění skoro třicetileté bezúhonné kariéry, ale především osobní tragédii: ztrátu zaměstnání, dobré pověsti, sociálních vazeb, duševního a především fyzického zdraví. Útrapy vyvolané stresem z trestního řízení totiž pravděpodobně vedly k fatálnímu zhoršení zdravotního stavu, kdy bojovala o život.

 

Od zahájení trestního stíhání do pravomocného rozhodnutí o vině uplynulo už skoro osm let, během kterých se Hlávkové doslova zhroutil její dosavadní život.

Úřednice totiž rozhodla jen o dočasném užívání stavby před jejím finálním dokončením. Nemusela tedy vůbec kontrolovat, zda a kolik je ve skutečnosti instalováno panelů. To bylo v té době povinností revizních techniků. A především Energetického a regulačního úřadu.

 

V závěru svého rozhodnutí pak Nejvyšší soud popsal onen v úvodu zmíněný chaos na konci roku 2010, který způsobilo rozhodnutí politiků přikročit náhle ke změnám podmínek pro fotovoltaické projekty.

 

Podle soudu tehdy panovala zjevná absence jasných pravidel a pokynů, jimiž se měli úředníci odpovědní za územní plánování a stavební řád řídit. Úředníci stavebních úřadů, zejména pak v malých obcích, kde často ke stavbám fotovoltaických elektráren docházelo, nebyli podle Nejvyššího soudu ani dostatečně proškoleni v oblasti týkající se výstavby a jejich provozu. Přitom se jednalo o zcela ojedinělou agendu. V takové situaci tak není podle Nejvyššího soudu možné připustit, aby došlo ke zpětné kriminalizaci některých aspektů správního řízení, a to jako určité formy nápravy nedostatků, k nimž došlo až v pozdějších fázích řízení. Případ Tamary Hlávkové se tak vrátil před prvoinstanční soud, který ji obžaloby zprostil. Tentokrát už finálně – státní zástupce se sice odvolal, avšak následně odvolání stáhl.

 

A od té doby se už čtvrtým rokem Hlávková domáhá po státu odškodnění za devítileté martyrium, které ji převrátilo život a především fatálně podlomilo zdraví.

 

Ministerstvo spravedlnosti sice v průběhu soudního řízení změnilo názor a zvýšilo částku odškodnění ze statisíců na rovný milion korun, avšak ani to nebylo podle soudů dostatečné. Jedná se totiž podle nich o případ, který nemá v České republice dosud obdoby. A to především dopadem na zdravotní stav nezákonně stíhané.

S tím se však ministerstvo spravedlnosti nechtělo smířit a podalo k Nejvyššímu soudu dovolání. Podle ministerstva totiž Hlávková nebyla veřejně známou osobou, nevykonávala vysokou manažerskou funkci, nebyla politicky činná, její případ byl sice medializován, ale nikoliv rozsáhle. A především nebylo podle ministerstva prokázáno, že trestní stíhání mělo vliv na její zdravotní potíže. Na vyšší částku než milion korun tak podle ministerstva nemá žena nárok.

 

A senát civilního kolegia Nejvyššího soudu nyní dovolání ministerstva částečně vyhověl, rozhodnutí soudů zrušil a vrátil řízení o odškodnění na začátek.

 

Hlávková tak bude muset u soudu prokazovat, že devítileté nezákonné trestní stíhání, postavené na fatálním omylu orgánů činných v trestním řízení i části justice, mělo přímý vliv na její fatální zdravotní problémy. A další část jejího života se tedy bude zase odehrávat v soudní síni.  Celý článek>

***

Místo okamžitého zaplacení odškodného a omluvy státem, bude muset poctivá úřednice opět dokazovat, jak bylo poškozeno její zdraví a doplňovat o jeho další poškození dalšími soudy?! 

 

V ČR zřejmě ano. Kolik politiků bezpracně bohatne a podílí se na rozkrádání miliard, kdy jim žádný trest nehrozí, natož ohrožení zdraví, vyjma duševního? Možná budou požadovat i odškodné za způsobení psychických škod… Nic nemožného v zemi neomezených nemožností. 

 

Škoda, že bojovnost českého etnika skončila s Janem Žižkou. Dnes by byl možná více motivován k činům než tehdy!

 

JŠ