REEDITE 8.9.2025: VII. díl (5.11.2023): Czech-Marocco gate seriál na pokračování - metody STB likvidace nekorupčních osob na MZV České republiky

Dr. Damjan Prelovšek – historik umění a odborník na moderní architekturu, specializovaný na dílo architekta Jože Plečnika, velvyslanec Slovinska v ČR 1998-2002, člen Evropské akademie věd a umění, spisovatel a fotograf.
***
Poslechněme si dnes příběh Jakuba. Pracoval na českém ministerstvu zahraničí přes dvacet let, měl mnoho zkušeností a v konzulární práci byl jednoduše profík 

Do země Z byl vyslán v rámci svého čtvrtého výjezdu. Práce ho bavila, brzy se aklimatizoval. Za pár měsíců se najednou na ambasádě začal objevovat člověk podivného vzezření a vodit na konzulát podezřelé žadatele o schengenská víza. Jakub je zamítal, protože šlo evidentně o ilegální migranty, kteří se nikdy domů nevrátí. „Průvodce“ byl známý velvyslance. Občas je viděl spolu, nevěděl o koho se jedná, ale vše bylo velmi podezřelé. Šéf začal nenápadně naznačovat, že by bylo dobré ta víza dát. Že jeho kamarád nebude ze zamítnutí víz nadšený, má v tom peníze a on ho zase potřebuje pro jiné věci. Stejně ti lidé nepojedou do Čech, všichni chtějí někam jinam, tak to pro Čechy zase takový problém přece není. A žadatelů nebylo moc…. S tím, jak Jakub víza zamítal, měnil se i vztah ambasadora k němu. Z milého, příjemného muže, jenž rychle nabízel tykání a nonšalantní tón, se postupně stával nepříjemný a nepředvídatelný člověk. 

Psal o něm nesmyslné řeči a dokonce se ho zeptal, zda by nechtěl ze země Z odjet. Jakubovi se ale Z líbila, pracovalo se mu tam výborně, začal si budovat základnu kontaktů. Vše bylo perfektní, jen kdyby nebylo těch nešťastných víz. Proč velvyslanci na nich tak záleželo? Vždyť to neměl vůbec zapotřebí. Šlo přece o podvod! A nešlo o ambasadora mladého, nedočkavého, ale člověka postaršího, který to vše skutečně neměl zapotřebí.

Když se Jakub nechtěl přesunout domů dobrovolně, muselo se to nějak zařídit 

Šéf byl v těchto postupech zběhlý. Kdysi dokonce ještě za socialismu absolvoval školení, jak se nepohodlných zbavit. Nejprve je třeba sesbírat nějaké záminky, vyfabrikovat kompromitující materiály – schovávat si emaily, esemesky, ale nearchivovat ty, na něž Jakub reagoval. Pak vyvolávat s dalšími podřízenými různé konfliktní situace a vše si zapisovat. Každý detail bylo důležité zapsat a pak jen malinko pozměnit. Současně postupně sepisovat pomluvy a zasílat do centra v Praze a ne jen tam. Cílem bylo znedůvěryhodnit Jakuba. Vytvoření identity „nemocného Jakuba“ umožňovalo anulovat jakékoliv pochybnosti o vízech a současně ho zničit pracovně. Neplnil příkazy, musel z kola ven. 

Potřeba jsou lidé, kteří splní jakékoliv příkazy, bez ohledu na zákony. Lidé se musí zkorumpovat, aby plnili další, ještě korupčnější úkoly

Jakubův šéf vše koordinoval se státním tajemníkem. Ten mu sice vyčinil, že „způsobil velké problémy“, takže v jedno odpoledne ukáply ambasadorovi i slzy a před Jakubem si postěžoval: „Počítám s tím, že si budu muset najít jinou práci“. Jenže slzy rychle zmizely, státní tajemník potvrdil telefonem, že velvyslance za každou cenu podrží a nic se ven nedostane. Společně se domluvili na vyslání  inspekce ministerstva s tím, že je třeba něco najít na Jakubovi, a kdyby se to náhodou nepodařilo, tak alespoň zapřít jakékoliv podvody šéfa. Ten pozval podřízené k sobě na rezidenci, aby se dobře zkoordinovali, co budou inspekci povídat. Skupina se předem dohodla na pomluvách, a to nejen pro inspekci i psycholožku ministerstva, která přijela za pár dnů. 

Mohlo se tam tedy napsat cokoliv. Zprávy se uschovaly jako tajné, a kdyby je náhodou někdo chtěl vidět, stačilo z nich poskytnout jen výňatek – to, co se hodilo. Kolegům Jakuba se slíbily finanční odměny, další kariéra, výjezdy do atraktivních destinací jako např. USA. Z nebyla ideální zemí, ani z hlediska životních podmínek, ani z hlediska platu. Za peníze a kariéru byli všichni ochotni podepsat třeba i to, že Jakub má fialové vlasy a pochází z jiné planety. Morálka a Čest pro ně byly neznámým slovem. 

Také psycholožku zajímala jen víza, úplatky, a hlavně to, co ví, aby to mohla tlumočit dále do Prahy. Podporovala zločin. Pak už vše běželo jako po másle – Jakub byl odvolán ještě dříve než psycholožka doletěla domů, prý bez důvodu, nedostal žádnou práci a nikdo s ním nemluvil - jako s prašivým. Trvalo mu měsíc, než vůbec dostal nějaký doklad o novém zařazení na ministerstvu. Samozřejmě s měsíc starým datem. Byl zařazen dočasně, tedy se sníženým platem, a aby náhodou ještě něco o podvodech v Z nevyčmuchal, nesměl dostat ani kancelář a počítač. Takto byl zcela izolován a čekalo se jen, až vyprší lhůta a bude vyhozen. Zprávy inspekce a psycholožky se pak používali při dotazech různých osob, institucí či novinářů na podvody s vízy v Z -  řeklo se, že je vše v pořádku, nic se nenašlo, Jakub jen dělá kampaň proti ministerstvu a uvádí nepravdivé informace. 

Nikdo se nepozastavil nad tím, jaký by asi měl mít Jakub důvod si něco vymýšlet. Co by z toho neměl? 

Přece dobře věděl, že je jeho šéf známým prezidenta, blízkým státnímu tajemníkovi a spíše by s ním potřeboval mít dobrý vztah, aby od něj získal třeba malé zvýšení svého platu a hlavně každoroční dobré hodnocení. Jen blázen by vytvářel konflikt s vedoucím.

Vše ale zkomplikovalo to, že ministerstvo nevědělo, že existují také svědci. Byli to lidé, se kterými Jakub spolupracoval a v zemi Z se nachomítli k různým situacím. Také státní tajemník netušil, že někteří místní vysoce postavení úředníci nejsou korupční a podvody s vízy jim vadí. A nebo, že se někteří chtějí jen vytahovat, jak mají Česko na háku a mohou si s touto sice členskou zemí EU, ale jinak velmi korupční, dělat co chtějí. Tak si pustili pusu na špacír a zmínili se o podvodech ambasadora několika lidem. 

Někteří dokonce Jakubovi fandili, protože nechtěli problémy s Bruselem. Přeci jen, šlo o víza celoevropská, a Z se chtěla prezentoval jako dobrý partner, nikoliv jako ten, kdo podporuje ilegální migraci do Evropy 

EU by ji zase mohla zařadit třeba na nějaký černý seznam kvůli korupci. Sdělení o vízových podvodech se takto šířila od vedení Z dál. Svědci se snažili o transparentní prošetření, o napravení křivd a kontaktovali české MZV. To se ale nikomu nehodilo. 

Bylo třeba svědky nějakým způsobem anulovat. Nejlépe poškodit jejich image pomlouváním a vše otočit, že se znají s Jakubem, chtějí mu pomoci a proto vlastně lžou 

Jakub chtěl přece velvyslance vyšoupnout z křesla, chtěl jeho místo. To byla likvidační strategie. Šířit pomluvy, zastrašovat a vyhrožovat smrtí. 

MZV vždy hrálo s velvyslanci a konzulové to vzdali nebo se spokojili s nějakým peněžním plněním.  Jakub byl výjimka. O práci byl připraven bojovat za každou cenu. Uspěl s odvoláními proti postavování mimo službu, kdy si MZV vymýšlelo, že nemá žádné volné místo. Uspěl i s prověrkou u Národního bezpečnostního úřadu, kam MZV zasílalo o jeho osobě spoustu lží v naději, že to bude tato instituce, která ho zlikviduje. To je nejjednodušší – nastražit někoho jiného. Jenže čas běžel a nakonec byl vyměněn náměstek ministra vnitra, s čímž bylo odvolání proti nesmyslnému postavení Jakuba mimo službu, zamítnuto. 

Ředitelka personálního odboru Jana Hybášková mu po tolika letech práce poslala jen jednu větu se služebním posudkem, kde ale nebylo vůbec nic z informací, které sepsala psycholožka či inspekce. Po třech desítkách let práce nestál Hybáškové Jakub ani za krátký odstavec poděkování za službu vlasti. Zřejmě tak hluboká je nenávist vůči někomu, kdo nechce podvádět. Vše postavené na hlavu. Ale kde se najednou ztratila všechna ta konstatování, že je Jakub nebezpečný, že zve celníky na ambasádu a nabízí jim české pivo, že je agresivní, že poškozuje ČR nevydanými vízy pro hlupáky, že musí okamžitě pryč? Jak to, že se to najednou z posudku ztratilo? Tak kde je tedy pravda?

Žádná práce, žádná kariéra, vše utnuto v těch nejlepších letech. Pomluvit ho u novinářů, parlamentářů, obchodníků, politiků, prostě všude – tak, aby si už nikde neškrtl. Nechtěl plnit protiprávní příkazy, tak ať jde někam. 

Stejně je tomu i s dr. Janou Chaloupkovou a Marokem. Žádná práce od prosince 2019 s výjimkou dvou týdnů fungování na telefonické lince koronavirového call-centra konzulárního odboru v listopadu 2020. Předpokládám, že k tomu přispěla má reportáž TV Seznam „Stíny nad vízy v Maroku“, kterou jsem zorganizoval s J. Klímou. Dr. Chaloupková zde zmínila své přání „míst zpět svou práci a své věci z Maroka“. Podařilo se na chvíli oboje. I když dělat prakticky telefonistu po 27 letech diplomatické práce v seniorních pozicích, s vynikajícími výsledky, s řadou mezinárodních vyznamenání a především spontánním uznáním po celém světě, mi toto přijde plýtváním lidskými zdroji. Ředitel inspekčního odboru Jiří Linek při jiných příležitostech přitom tolik zdůrazňoval nutnost hospodárného a ekonomického konání MZV. Jde ovšem asi o heslo, které se používá, jak se to hodí. Ministerstvo koná často přesně opačně.

Vyspělé země rozhodně nepostihnou toho, kdo se na podvodu nepodílel. I v Maroku pracovníci Královského paláce potvrdili, že se občas na některých velvyslanectvích objeví diplomaté, kteří si na vízech přivydělávají. Např. u Francouzů či Španělů, a pak jsou staženi zpět domů. Ale nikdy to není ambasador. V tomto byla Česká republika nejhorší, neboť v jejím případě šlo o podvody muže, jenž reprezentoval prezidenta republiky Miloše Zemana. Mnoho lidí označovalo českou ambasádu za tu nejhorší v Rabatu 

To je samozřejmě lákadlo pro slabé duše, které se nechají zlákat k nekalostem. Někde to může být i organizované. Mnohdy nemine takové mafiánské konání ani vysoce postavené osoby. Např. nedávný skandál s prodejem víz na španělském konzulátu v Tangeru ukázal, že se víza prodávala za 15 000 EURO a ve všem byla zapojena i místní radnice. V Rabatu mi jeden francouzský podnikatel jednou vysvětlil princip fungování věcí v Maroku – šéf toleruje podřízeným menší podvůdky, pokud jim něco vynesou (případně i jemu) a tím pádem jim nemusí tolik platit. Jisté „přivydělávání si“ tedy přijde mnohým, pokud ne většině normální. 

I ve španělském případu figuruje radnice v Tangeru. Slovinské noviny Delo vydaly 7.10.2023 článek Katjy Žvan Elliott, která dříve působila jako profesorka na univerzitě Al Ahawain v marockých horách v Irfanu. Elliott se zamýšlela nad nedávným zemětřesením, kdy spadlo vše, co nebylo postaveno z betonu, tedy soukromé domy z cihel a bahna. Stavební firmy v Maroku podvádějí, nedodržují zákony a korupce způsobuje smrt mnoha nevinných lidí. Společnost je rozdělena na různé sociální a etnické skupiny, kde má výsadní postavení král a jeho palác. Vůdce opozice Naser Zefzafi, který na severu země vyvolal hnutí proti sociální nespravedlnosti, je stále ve vězení. Velké firmy ničí malé podnikatele, kteří nemají šanci přežít, přičemž premiér Azis Ahanuš patří mezi 13 nejbohatších Afričanů. K tomu mu pomohlo právě přátelství s králem Mohammedem VI, jenž je 5. nejbohatším vládcem světa. Na druhé straně jsou chudí Berbeři na jihu v horách, kteří nikoho nezajímají. Nemají práci, peníze, vzdělání, žádnou budoucnost. Pokud by jih měl dohonit zbytek země, bylo by třeba tam investoval min. 24 let. Proto všichni mladí chtějí pryč z Maroka. Dělníci mají minimální platy, do odlehlých částí posílá stát úředníky, kteří neovládají místní jazyk a snadno se nechají podplatit. Protože jsou v Maroku běžné i svatby sourozenců, je zde řada psychických i jiných nemocí. Nemocnice v zaostalých částech království nefungují, a tak lidé vyhledávají tradiční léčitele. Panovník často pobývá ve Francii ve své pařížské rezidenci za 80 mil. EURO. Do ciziny posílají na studia či léčení své děti a příbuzné i bohatí. Rozdíl mezi nimi a chudou částí je nesmírný. Vládně nezaměstnanost, inflace, školství je špatné, zdravotnictví v rozkladu. Vše se připravuje na revoluci.  

Katja Elliott popsala své dojmy z několika let práce v Maroku. Dává tím odpověď, proč takový zájem o nákup víz a ilegální migrace z chudých berberských oblastí. 

5.11.2023
***
Můj komentář:

Jako bychom žili v době vlády KSČ. Praktiky vládnutí, ovládání úřadů mocnými a korupcí jsou stejné, ne-li horší. Nedávno jsem se setkal s jednou manželkou diplomata, který zemřel díky nečinnosti české ambasády. Média samozřejmě mlčí, včetně MZV, zato jsou plná zpráv o tom, jak naše velvyslanectví zachraňují české občany v ohrožených zemí. Jsou snad čeští diplomaté občané “nižšího řádu” než ti běžní? Dcera zemřelého byla kancléřem Mynářem obviněna, že se pozvracela na toaletě při návratu prezidenta Zemana z Číny v soukromém letadle miliardáře Kellnera. Pozvracel se jeden ministr (ke kauze se vrátím). 

Demokracie se nám mění v demokratúru, jak ji výstižně nazval Karel Kryl. Žijí z ní blahobytně funkcionáři a politici, aniž by odváděli patřičné hodnoty zemi, pro které je občané volili. Otázka charakteru, resp. bezcharakternosti. Zemi nečeká nic dobrého, je-li ovládána stále více bezvládím a neschopnými, jejichž neschopnost odhaluje vždy krize, kdy je třeba efektivně a rychle jednat na rozdíl od blahobytu. Krize vynese časem vždy do čela schopné, blahobyt odhalí vždy neschopné. Pokud nemá země schopné, nebo je nepřipustí k moci, propadne se hospodářsky i morálně. Neschopní dnes zaplevelili většinu odpovědných míst. Odpovědnost od nich není požadována a sami si ji nepřipouští. Tu má jen „zákon, razítko a podpis“. Vláda tisíců zákonů nikdy nenahradí zdravý lidský rozum, zato ho důsledně likviduje, jak vidíme stále více všude kolem sebe. Nutně přináší stále větší chaos do našeho života i myslí. Vše začíná kvalitní výchovou a osobním příkladem ve svém okolí. Stane-li se z lidí „stádo“, čeká ho „poprava“, zasloužená. 

Je vypovídající, že „hanbálek“ Jiří Čistecký (jak symbolicky „očistné“ jméno) je stále Charge d'Affaires v Moskvě?! (Kreml už si zve na „kobereček“ raději jeho zástupce Onderku). Dlouholetá diplomatka není pro MZV dost dobrá? Spíše MZV ČR není hodné této skvělé diplomatky.

Skutečně svobodnou společnost vytvářejí především svobodní občané, sebelepší politici ji bez nich nikdy nevytvoří. Je to věčný boj. Dr. Jana Chaloupková nám ukazuje správnou cestu, je hodna obdivu za boj a oběti, které přináší – bojuje i za nás a za naši zemi, stále ji slouží, byť bezplatně.

Demokracie a skutečná svoboda opustí každou zemi, kde o ni občané dennodenně neusilují. Stála vždy „pot, krev a slzy“. Každý máme volbu a osobní odpovědnost za své životy. Materiální a duchovní hodnoty máme budovat, pěstovat a předávat dalším generacím. Ne bezbřehým, egoistickým blahobytem a nesmyslným konzumem ničit přírodu, její zdroje, své životy a považovat za život něco, co skutečným životem vůbec není a činí nás dříve či později nešťastnými - právem, zákonitě a zaslouženě.   

Jan Šinágl
Mezinárodně uznávaný nezávislý novinář, publicista, politolog, t.č.  postihován v zemi EU (za svobodu slova a právo veřejnosti na informace) na majetku i zdraví. Angažovaný občan, dvacet let hájící pravdu, spravedlnost a zachování demokratických hodnot. Občan České republiky a Švýcarské konfederace, respektovaný demokratickými občany Evropy. 30 let života v totalitě, 20  let v demokracii, 20 let v postotalitě.
***
I.DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování – český diplomat v Moskvě jako "pornoherec" !!
II. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování – Premiér Petr Fiala prý nemá žádné kompetence?!
III. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - velvyslankyně Michaela Froňková a její víza „pro hezké oči“
IV: DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Eva Pavlovská – psychologie na objednávku
V. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - všichni jsou už v Mexiku...pardon v USA
VI. DÍL: Czech-Maroccogate seriál na pokračování - Maroko, velmistr odposlechu
***
MZV České republiky je mravní žumpa, sebevražedně zkažená …
***
„Hodnota přirozeného života, vysilující a znemravňující vliv umělých společenských poměrů, pouta konvence a její prázdné formy jsou myšlenky, které si od dob Rousseaua každý vzdělaný člověk pamatuje. Jejich čas ještě přijde a i dnes se pořád musí hájit, avšak už ne slovy, ale skutky, protože slova už svou úlohu dohrála.“ O SVOBODĚ MYŠLENÍ A SLOVA (str. 48)