Alla Pugačovová – skutečná Královna Ruska. Kdo je dlouho u moci, škodí zemi!

Ve svých třiasedmdesáti letech uskutečnila svou zásadní životní vzpouru. Na otázku „Proč?“ v rozhovoru s Gordějevovou odpovídá: „Nemohla jsem mlčet. Existuje přece svědomí, a to je víc než sláva, než přepych, víc než cokoliv.“

Pro mnohé takřka ze dne na den stala symbolem odporu proti válce a morální autoritou. A slova „přelomové“ či „epochální“ označující interview tak hovoří o něčem docela jiném – o jednom z doposud nejvážnějších a nejhlubších pokusů projasnit situaci ruské kultury a obecněji celé ruské společnosti ve vší její dnešní rozpolcenosti a nejednoznačnosti.

V dnešních souvislostech ale vnímá patriotismus především jako povinnost říct své vlasti všechno na rovinu, je to podle ní jediný způsob, jak jí pomoci. A na rovinu říká i to zásadní: Válka je ze své podstaty špatná věc, hrůza, katastrofa. Pugačovová to jako poválečné dítě ví – ne od rodičů, ti si sice válkou prošli, ale mlčeli o ní. Ví to z vyprávění veteránů, které jako malá poslouchala na ulici, v kavárnách, kde to šlo. „Můj život se dodnes odvíjí od války k válce: karibská krize, suezská krize, Afghánistán, první čečenská válka, druhá čečenská válka…“

Jako hlavní příčinu dnešní války vidí tradiční vlastnost sovětských i dnešních ruských elit: „Je to pýcha. A pýcha je hřích. To kvůli ní umírají lidé na obou stranách. Jednou to všechno skončí, ale lidi nevrátíš. Zlomené osudy. Zmrzačené děti. Hrůza. A já nemůžu nijak pomoct.“

V interview je řada drobných momentů, které ukazují, že dnešní postoj Ally Pugačovové není jen náhodou, momentálním gestem. Že principiálnost a z ní vyplývající konflikty s mocnými všeho druhu provázely celou její zdánlivě hladkou kariéru sovětské primadony – což je mimochodem označení, kterému se v interview několikrát zuby nehty brání: „Jsem jen žena, která zpívá.“

Je ale ženou, která zpívala leckde. Byla jedinou ženskou hvězdou sovětské estrády, která v době havárie v Černobylu přijela zazpívat jejím likvidátorům, do „aktivní zóny“. I když ji všichni varovali, i když riziko ozáření bylo reálné – odnesla to její štítná žláza a částečně i hlas. „Lidé, kteří likvidovali havárii, chtěli dvě věci: pomeranče a Pugačovovou. Nemohla jsem to odmítnout. Nikdo nás nenutil, naopak nás varovali. Ale srdcem jsem cítila, že musím jet,“ vzpomíná zpěvačka.

Vzpomíná, že to pro ni byla reakce na všudypřítomné zákazy doznívajícího stalinismu, které nenáviděla. Chruščovovo tání uznává: pro miliony lidí to podle ní byla záchrana. A Chruščov do země pustil svěží vzduch. Ale když uviděl, jak reálně vypadá svoboda a svobodné umění, sám se toho zalekl.

Hlavním hrdinou je pro Pugačovovou v interview několikrát zmíněný Michail Gorbačov. „Byl jediný z politiků, kdo měl odvahu uznávat chyby a vyvozovat z nich důsledky. Byla to odvaha učinit pokání. Gorbačov chtěl pro lidi opravdu lepší život, klidný, šťastný a radostný. A perestrojka byla opravdu dobou radosti a obnovy,“ vzpomíná.

Novinářka se jí dále tázala, zda zpěvačka někdy uvažovala o tom, že zůstane v Rusku. Na to Pugačovová odpověděla, že ani ona, ani její manžel nepovažovali za možné mlčet: „Existuje něco jako svědomí. A svědomí je cennější než sláva, cennější než luxus, cennější než cokoli jiného.“

Poté, co byl její manžel prohlášen za zahraničního agenta, se Pugačovová rozhodla zveřejnit na síti Instagram svůj jasný postoj. Napsala, že sdílí názor svého manžela na válku, a vyzvala úřady, aby jí udělily stejnou nálepku.

„Nebudu se teď podrobně zabývat tím, jak strašná tato válka je. Všichni vědí, že jsem proti válce, a myslím si, že naše země velmi trpěla – přiznávám, že na druhém místě, protože na prvním místě je Ukrajina,“ řekla.

Málokdo se ale doposud odhodlal promluvit o tom tak otevřeně a bezprostředně jako ona. Tehdejší Putin pro ni ale skončil s tragédií ponorky Kursk. A ten dnešní, stejně jako Dmitrij Medveděv či Sergej Kirijenko, které svého času také uznávala, už jsou pro ni jiní lidé. Chtějí a podporují válku, jsou jí cizí.

Nesmlouvavá je jen, pokud jde o nezávislost umělce: „Nikdy jsem se nechtěla bratříčkovat s politiky. A všem jsem radila, ať to nedělají. Takové přátelství hodně stojí.“ V politickém angažmá zpěváka Šamana, dnešní hvězdy číslo jedna ruského patriotického šoubyznysu, kterému ještě před pár lety pomáhala budovat kariéru, tak vidí především jeho zradu vlastního talentu. Poplatnost umělce, ať už penězům nebo společenskému postavení, považuje za selhání. A v takových případech je nemilosrdná. A stejně přísně soudí i zbabělost: „Přátelství těch, kteří stáhli ocas, nelituji.“

Přelomovost interview Pugačovové spočívá v její schopnosti promluvit ke všem naráz, a navíc hlasem, který budí důvěru. A tím pádem spojuje. Epochální je na něm zpěvaččina nakažlivá jistota, že přes všechny hrůzy války nastane epocha nová, v níž si k sobě lidé různých názorů budou muset znovu hledat cestu. Není to přitom politický program ani návod, jak se dostat ze slepé uličky. Spíše neuspěchané a svébytné filozofování na zádumčivě krásném pobřeží Baltského moře, které dává naději do budoucna. A bezesporu nutí těch třiadvacet milionů lidí, kteří interview zhlédli, k zamyšlení.

Z článků: Osobní vzpoura Ally Pugačovové inspiruje desítky milionů Rusů + Sovětská popová hvězda Pugačovová promluvila: Putin byl idol, toto je šok
***
Divadlo U Hasičů, Praha 2, Římská 45, sobota 11. října, 19:00 hod.
Ukrajinci zvou na divadelní představení HISTORIE VÁLKY. Výjimečná událost – dokumentární drama v podání Divadla Marie Zankovecké, Režisér – Bogdan Revkevich. V představení zazní básně vojáka útočné roty Vladimíra Gavrilika (přezdívka „Grek“), které dodávají představení zvláštní hloubku a upřímnost. Bude to večer plný síly, pravdy a umění, které se dotýká srdce.

JŠ