Nová pandemie. Oniománií trpí už i třetina studentů…

„Vzácná porucha najednou přerostla v masový problém,“ říká v rozhovoru pro vědecký časopis Nature psychiatrička Anna Lembkeová působící na Stanfordově univerzitě. Odvolává se třeba na velkou mezinárodní studii, z níž vyplývá, že jako závislé na nákupech lze klasifikovat až 30 % univerzitních studentů!

 

Oniománie byla dlouho považována za problém postihující převážně ženy, které tvořily 80 až 90 procent všech shopaholiků. To však přestává platit, protože hlavně mezi mladými lidmi přibývá rychlým tempem mužů trpících touto mánií. Podobně jako ženy i oni většinou uvíznou v závislosti při nákupech přes internet.

 

Navzdory globálnímu rozšíření a rychlému nárůstu počtu závislých lidí není oniománie oficiálně uznanou samostatnou psychiatrickou diagnózou. Neeviduje ji například Mezinárodní klasifikace chorob vytvářená Světovou zdravotnickou organizací. Rozvoj diagnostiky a léčby tak neustále zaostává za tempem, jakým se oniománie šíří.

 

Zastánci identifikace oniománie jako chorobné závislosti ale získávají převahu. Mohla by se tak opakovat historie závislosti na hazardních hrách, jež má k shopaholismu velmi blízko. Gamblerství bylo oficiálně zařazeno do seznamu chorob v roce 2013 a spadá do stejné skupiny jako závislost na alkoholu či drogách.

 

Ve prospěch zařazení shopaholismu mezi závislosti svědčí způsob, jakým mu lidé propadají. Ze začátku jsou pro ně nákupy zábavou nebo prostředkem k odreagování. Utíkají tak před osamělostí, úzkostí, depresí nebo nudou. Pokud jim nákupy přinášejí úlevu, hledají v nich útěchu stále častěji. Přitom dochází ke změnám v mozku, jež nakonec shopaholikovi s nekontrolovaným nakupováním nedovolí přestat, ani když vězí po krk v dluzích a kvůli vášni pro nákupy zpřetrhal vazby s rodinou i přáteli.

 

O tom, že oniománie vykazuje znaky závislosti, svědčí i vyšetření mozku shopaholiků, jež provedl tým neurologů vedený Patrickem Trotzkem z univerzity v Kolíně nad Rýnem. Vědci promítali snímky obchodních center, nákupních tašek a zboží zdravým dobrovolníkům a lidem, kteří se přihlásili k léčbě závislosti na nákupech. U shopaholiků vyvolaly snímky prudkou aktivaci části mozku zvané striatum, jež se probouzí k činnosti u narkomanů, když se dostanou k droze.

 

Mozek těchto lidí je zaplaven dopaminem, který zprostředkovává přenosy vzruchů mezi neurony a je zodpovědný za vznik příjemných pocitů. Dopaminová záplava zasáhne i kůru v přední části mozku, kde sídlí centra logického uvažování, čímž vážně oslabí jejich činnost.

 

Mozek zákazníka balancuje mezi dvěma pocity – „radostí“ z nákupu a „bolestí“ z útraty. Striatum shopaholiků bývá vůči bolesti způsobené útratou mnohem méně citlivé než mozek lidí, kteří závislostí na nákupech netrpí.

 

Postižení lidé ztrácejí kontrolu nad svými nákupy a často si pořizují věci, které vůbec nepotřebují. Někteří dokonce nenakupují pro sebe a skoro všechno rozdají jako dárky. Důležité jsou pro ně závratné pocity, které při nakupování zažívají. Často se jimi snaží zatlačit do pozadí vážné problémy. Bezhlavým nakupováním si ale zadělávají na problémy nové, ještě vážnější. Podobně jako jiné závislosti se i oniománie projevuje s různou intenzitou.

 

Léčbu komplikuje i skutečnost, že mnozí shopaholici trpí dalšími psychickými problémy, jako jsou úzkostné stavy, závislost na internetu nebo gamblerství. Z průzkumů vyplývá, že každý šestý gambler je zároveň závislý na nákupech.

 

Pandemie shopaholismu v dohledné době svůj postup nezpomalí. Arzenál účinných léčebných prostředků je žalostně chudý a tlak na spotřebitele ze strany obchodníků narůstá. Internetové obchody pronikají na sociální sítě, lákají na sbírání bodů za nákupy, nabízejí rulety, na nichž si lze vytočit slevu. Na zákazníky tlačí i pomocí budíků, jež odpočítávají čas do konce prodejní akce a vytvářejí v nich pocit, že by si měli s nákupem pospíšit.

 

O tom, že objem nákupů v e-shopech akceleruje závratným tempem, svědčí fakt, že dnes přichází do zemí Evropské unie 12 milionů balíčků denně, mnohé z čínských e-shopů. To je trojnásobně víc než v roce 2022. Celý článek>

Přirozený důsledek nepřirozeného způsobu života. Na rozdíl od zvířat, člověk neví, kdy má dost a chce stále více. Přestává zdravě zatěžovat a používat mozek i tělo. Nastupují neměnné zákony Přírody. Nebudeme-li schopni tomu čelit, budeme se zákonitě vracet opět na začátek. Buď nezadržitelnou krizí a úpadkem, nebo včasným probuzením zdravého rozumu. To nezařídí žádná politická scéna. Jen občané, kteří jsou si toho vědomi a kterých přibývá. JŠ