A co když má Babiš pravdu? Existuje mnoho důvodů věřit, že trestní stíhání si lze objednat

Letná 21.3.2026: Přijít, zanadávat, zatleskat a odejít, mnohdy rovnou do hospody… Revoluce neumíme, rebelie také ne, pouze stateční jednotlivci, kteří systém sami neohrozí. I po roce 1989 zůstala naše země zločinným státem. Máme co si zasloužíme, dokud nezvedneme všichni otrocky, poslušně skloněné hlavy! 
***

P.S. Nejvyšší státní zástupkyně JUDr. Lenka Bradáčová, se za justiční zločin, spáchaný na JUDr. Vlastě Parkanové dodnes neomluvila?! Vlasta Parkanová: Omluvu od Bradáčové neočekávám, odpustila jsem jí.- Nejde o mě, ale o to, aby se takové příkoří, jaké se stalo mně, nemohlo opakovat jindy a jiným. Značná moc – a tu policisté a státní zástupci mají – musí mít v nějaké podobě svůj protipól, tedy odpovědnost. Mimo právo ji představuje morálka a svědomí. U řady lidí se s tím vystačí. U jiných je na to třeba zákon. 

Vaše otázka mi připomněla paradox: ministr Blažek se mi jménem státu omluvil. Mimo jiné řekl, že se paní Bradáčové ptal, zda by se i ona neomluvila. Reakci známe. A tentýž ministr Blažek ji zároveň prosazoval a prosadil do čela Nejvyššího státního zastupitelství. Jste si jist, že vaše otázka patří mně?
JŠ
***
Soudní proces v Hannoveru

***

 

V Česku ale máme spousty jiných případů, které naznačují, že lze někoho stíhat ,jen tak", aniž by dotyčný cokoli provedl nebo byl k pochybám o jeho činech jakýkoli racionální důvod. Naprosto neuvěřitelných případů, jež jinak než účelově objednaným stíháním nelze vysvětlit. Za všechny jmenujme primátora Kladna Milana Volfa, ministra informatiky Vladimíra Mlynáře, ministryni spravedlnosti a posléze obrany Vlastu Parkanovou a dost možná také hejtmana a bývalého šéfa hnutí STAN Martina Půtu (jehož případ ještě není na rozdíl od dříve jmenovaných pravomocně uzavřen). Indicií by bylo hodně: veřejně dohledatelné výpovědi klíčových expertů i veřejně známé a neskutečné kauzy.

 

Tomáš Almer, dlouholetý šéf Útvaru zvláštních činností, který má na starosti policejní odposlechy, dal několik let po odchodu ze služby rozhovor serveru Echo24 (který ze sympatií k Babišovi jistě podezírat nelze). Ocitujme klíčovou pasáž:

 

Echo: Dá se v České republice koupit trestní stíhání, objednat trestní stíhání?

Almer: Já si myslím, že v České republice se dá objednat naprosto cokoli.

Echo: Žertujete teď? Nebo myslíte vážně, že tady se dá objednat trestní stíhání?

 

Almer: Kdybych měl konkrétní poznatky, tak by bylo mou povinností někam běžet a oznámit to. Mé hluboké přesvědčení je takové, že se tady dá koupit i trestní stíhání.

 

 

 

Zní to velmi drsně - ale mnozí političtí aktéři, kdyby se rozhodli mluvit na mikrofon, by vám řekli to samé. Autor této stati to slyšel off the record nesčetněkrát - a dávno před příchodem Babiše do politiky.

 

Podobně mluví Hana Marvanová, advokátka a senátorka zvolená za koalici KDU-ČSL, ODS a TOP 09. V komentáři pro MF DNES v roce 2018 napsala: „Ze své dlouholeté advokátní praxe bohužel mohu potvrdit, že k případům podivného zahájení či zastavení trestního stíhání dochází. I kdyby to byl jen zlomek všech případů, je to alarmující. Takové jevy se mohou občas dít, protože i policisté, státní zástupci a soudci jsou jen lidé a mohou individuálně selhat."

 

Pojďme teď opustit komentáře znalců a společně se podívejme na skutečné případy trestního stíhání některých politiků - stíhání, která jim ve většině případů zničila kariéru a jež všechna skončila naprostým zproštěním a vyplacením odškodného.

 

 

Dlouholetý primátor města Kladna Milan Volf byl v roce 2004 vzat do vazby a obviněn z toho, že neoprávněně poslal dotaci hokejovému klubu. Byl dvakrát podmíněně odsouzen, aby jej nakonec v roce 2009 krajský soud osvobodil. Následně dostal od ministerstva spravedlnosti odškodnění. Jeho příběh má šťastný konec: do politiky a nakonec i do primátorského křesla se vrátil a Kladno vede i dnes. Jiní takové štěstí neměli.

 

Vladimír Mlynář, disident, spoluzakladatel samizdatových Lidových novin, šéfredaktor týdeníku Respekt, poté poslanec Unie svobody a ministr informatiky ve vládách Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse, je ukázkovým příkladem, jak lze někomu účelovým stíháním zničit život a dostat jej nadobro z politiky.

 

Vladimír Mlynář chtěl coby ministr informatiky začít digitalizovat státní správu, proto nechal založit firmu Testcom servis, s. r. o, která byla majetkem firmy Testcom, příspěvkové organizace patřící pod ministerstvo. Projekt odsouhlasili všichni zodpovědní úředníci na ministerstvu, firmu zapsal i krajský obchodní soud. Když však ministerstvo financí poukázalo na fakt, že zákon zakazuje příspěvkovým organizacím zakládat soukromé společnosti, Mlynář celý projekt zrušil - trval jen dva měsíce. Žádné peníze nikam neodešly, žádná škoda státu nevznikla.

A přesto byl Mlynář obviněn, obžalován a v roce 2007 soudkyní Silvií Slepičkovou odsouzen nepodmíněně na pět a půl roku. Ještě jednou to zopakujme: projekt schválili úplně všichni aktéři, hypotetická soukromá společnost byla stále ve stoprocentním vlastnictví státu, žádná škoda státu nevznikla ani vzniknout nemohla, navíc po prokázání pochybení ministr celý projekt okamžitě zastavil - přesto dostal pět a půl roku natvrdo. Pro srovnání: skinhead, který nevyprovokovaným brutálním útokem zabil zpěváka a kytaristu Filipa Venclíka, dostal natvrdo šest let.

 

Vrchní soud nakonec Vladimíra Mlynáře zcela zprostil obžaloby. A navíc výslovně prohlásil, že k žádnému trestnému činu nedošlo, a ještě ke všemu dodal, že prvoinstanční soud porušil Mlynářovo právo na obhajobu. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká sice podala dovolání k Nejvyššímu soudu, ale dosáhla jen toho, že Nejvyšší soud zprošťující verdikt vrchního soudu v roce 2008 potvrdil.

 

Podobně absurdní je trestní stíhání bývalé ministryně spravedlnosti, obrany a místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasty Parkanové. Dne 13. června 2012 policie požádala poslance o vydání toho času nejpopulárnější političky kvůli tomu, že si ještě jako ministryně nenechala udělat znalecký posudek k ověření ceny nakupovaných letounů. Stát údajně přišel o 658 milionů korun. 11. července 2012 poslanci vydali Parkanovou ke stíhání, ta následně rezignovala na funkci místopředsedkyně sněmovny.

 

Měla policie stopu o nějakém úplatku? Ne.

Měla firma, která vypracovala klíčový posudek o škodě (American Appraisal s. r. o.), zkušenost či kompetenci k armádním zakázkám, letadlům či avionice? Ne. Měli vyšetřovatelé informace, jakými systémy byla vybavena letadla CASA v jiných armádách, aby mohli vypočíst škody? Ne.

 

(Spojenecké armády i vlády vyhověly našim požadavkům, řekly, kolik a kdy zaplatily za letadla - ale konkrétní vybavení, které zcela zásadně určuje cenu stroje, nikdo neoznámil s ohledem na obchodní a vojenské tajemství.)

 

Vlasta Parkanová odstoupila z pozice místopředsedkyně sněmovny a její politická kariéra skončila. Navíc byla několik dlouhých let pouhou podezřelou, a protože nebyla ani obžalována, nemohla se bránit u soudu.

 

Když se kauza měla v roce 2016 konečně dostat do soudní síně, vrátila soudkyně případ státnímu zastupitelství s velmí nekompromisnímí slovy: ,,Soud chce vidět fakta, nikoli dojmy a smyšlenky."

 

 

Nejenže firma, jejíž „znalecký posudek" byl jediným základem stíhání, ale byla k takovému posudku zcela nekompetentní.

 

Nejenže posudek napsal bývalý rozvědčík tajné policie Jiří Krch, ale tato firma byla ve všech ohledech zcela nevěrohodná: třeba svým auditem „přikryla" nákupy předražených zdravotních přístrojů severočeské společnosti Krajská zdravotní poté, co na zásadní předražení nákupů techniky upozornil audit renomované mezinárodní společnosti Deloitte, a jen chvíli předtím, než si pro šéfy nemocnic patřících pod Krajskou zdravotní přišli protikorupční detektivové.

 

Opět zopakujme: jediný důkaz zločinu Vlasty Parkanqvé byl posudek nekompetentního a krajně nevěrohodného „eseróčka". Přesto byla celých devět let podezřelá, obviněná a následně obžalovaná. A nejen to: vyšetřovatelé i státní zástupci se nechávali mimo záznam slyšet, že Parkanové asi nic nedokážou, ale že doufají, že začne pod tlakem vyšetřování „zpívat" o jiných politických aktérech.

 

Pregnantně tuhle hanebnou justiční hru pojmenoval pro Lidové noviny v roce 2012 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek: ,,Já se nedivím, že to udělala jen firma American Appraisal, protože každej seriózní znalec by jim řekl: Sorry, tohle prostě nedovedu spočítat. To nejde."

 

Tehdejší rozhovor byl ostatně prorocký, ačkoli my jsme Kalouskovu následující odpověď považovali jen za rétorickou nadsázku.

 

 

Kalousek: „To je přece jasné! Chce stíhat. Nepředpokládám, že by ti, kteří obvinění vznesli, byli tak tupí, aby věřili, že lze Vlastu odsoudit. Cílem není odsoudit, cílem je stíhat. A když se jím to povede, teď budou moci vznést podobně nesmyslná obvinění na kohokoli - a tři roky budou stíhat premiéra Nečase, samozřejmě právně bez výsledku, ale politicky ho budou tří roky totálně likvidovat."

Tohle je na celé věci to nejhorší: případ primátora Volfa je snad jediný příběh s alespoň částečně šťastným koncem, všichni ostatní aktéři byli pomocí vykonstruovaného a uměle natahovaného stíhání naprosto politicky zničeni, i když je justice nakonec zcela zprostila viny.

 

Finanční odškodné nikdy nedokáže vykompenzovat zničenou kariéru, psychický stres či nepředstavitelnou zátěž pro rodinné příslušníky. Nemusíme dodávat, že zatímco kariéra paní Parkanové skončila, policisté i státní zástupci, kteří jsou pod touto hanebností podepsáni, nejenže nedostali ani pokutu, ale dnes sedí na zcela klíčových místech v hierarchii policie nebo státního zastupitelství.

 

Podle soudů bylo trestní stíhání Vlasty Parkanové od samého počátku nezákonné, přesto byla Lenka Bradáčová coby dozorující státní zástupkyně v celém případu povýšena na nejvyšší státní zástupkyni. Ačkoli se ministerstvo spravedlnosti Vlastě Parkanové omluvilo a vyplatilo jí 1,6 milionu korun odškodné, Bradáčová se nikdy neomluvila a nikdy nepřiznala žádné pochybení.

 

Poučení je jasné: likvidujte politiky na objednávku, budete povýšeni a v žádném případě vám nehrozí ani sebemenší postih či pokuta. Když se dožadovala odškodnění, Obvodní soud pro Prahu 2 konstatoval, že Parkanová trpí posttraumatickou poruchou, depresemi, třesem a nespavostí. ,,Žalobkyně byla veřejně dehonestována, to zásadním způsobem ovlivnilo její veřejný život."

 

A jaké důsledky postihly ty, kdož to celé způsobili? Povýšení, vyšší plat a beztrestnost.

 

Možná namítnete, že jde o ojedinělé přešlapy, o příliš horlivé policisty a státní zástupce. Ano, nelze to vyloučit, ale je to poměrně nepravděpodobné - stačí si vzpomenout, jak policie šla po pražském primátorovi Bohuslavu Svobodovi, když začal řešit průšvih jménem Opencard. Ty, již onu zlodějnu vymysleli, nevyšetřoval nikdo; naopak jejich nástupce, kteří se snažili situaci napravit, hnali státní zástupci k soudu.

 

A podobných případů by se dalo najít desítky; třeba trestní stíhání celého zastupitelstva města Jaroměře za pronájem obecní hospody nebo už dvanáct let trvající(!) stíhání dnešního hejtmana Libereckého kraje a bývalého poslance a předsedy STAN Martina Půty, abychom jmenovali jen ty nejznámější.

 

Ostatně, vzpomínáte si ještě na vyprávěnky o zabavených kilech zlata, 150 milionech korun a podobné řeči, jimiž obhajoval Ivo Ištvan zásah plukovníka Roberta Šlachty na Úřadu vlády v roce 2013? Z celé té monstrakce, kdy Šlachta pod záminkou odhalení protistátního spiknutí instaloval odposlechy do kanceláře premiéra, zbyly jen trapné detaily jednoho mileneckého vztahu mezi politikem a jeho tajemnicí - jo, pardon, a ještě jedna podobně trapná a nezákonná sledovačka, do níž se nechaly zatáhnout tajné služby. Na to, že na akci bylo nasazeno 400 policistů, padla vláda a byla málem zničena jedna ze dvou hlavních politických stran v zemí, naprosto neuvěřitelný trapas.

 

 

Třeba plukovník Robert Šlachta jednou sepíše paměti a přizná, kdo mu vlastně pošeptal, že má začít odposlouchávat premiéra a jeho milenku pod záminkou hledání „organizovaného zločinu" a „protistátního spiknutí".

 

V politickém zákulisí o jeho zdroji takřka nikdo nepochybuje.

 

Z článku Petra Kamberského: A co když má Babiš pravdu (MFD 14.3.2026)

***

P.S.

Neočekávejme, že senátor plk. Robert Šlachta promluví, ohrozil by sám sebe, pokud by to vůbec přežil. Ve hře je skutečně MOC! ČR se tváří na povrchu demokraticky, ale pod ním je to hluboká mravní žumpa, která se dobrovolně sama nikdy nevzdá. Je jen na občanech, jak dlouho si to ještě nechají líbit, resp. vydrží platit, až sami nebudou mít za co a z čeho žít?! 

 

Svoboda se nedala nikdy koupit a zaslouží si ji jen ti, kdo jsou za ni ochotni bojovat, obětovat, riskovat a umírat. 

JŠ

***
Kdo je Radim Dragoun, nový vrchní státní zástupce v Olomouci?

Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává podle obr. GIBS3, zda se přes kabinet NSZ může zásadní informace vůbec přes dveře na stůl Stříže vůbec dostat… Ten mohl podle zadávacích podmínek výběrové řízení bez udání důvodů zrušit.
***

Komu není svoboda lhostejná, musí si to odpracovat. Koupit se nedá, jen udržet vytrvalou činností a pokud nutno i bojem. Ukrajinci nám to denně připomínají!
***

„Spravedlnost nespočívá jen v zákonech, ale i v harmonii duše.“