Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Doplnění prvního článku: Skrytá síla za filmem Crisis: Filmové ateliéry Jana A. Bati a filmový odpor roku 1939
Baťova účast na projektu Crisis nebyla omezena jen na film. Byla úzce propojena s rozsáhlou humanitární sítí, která zachránila životy tisíců lidí během rozšiřování nacistické moci.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Aktualizováno 27.10.2025: Odpověď ČT ve věci autorských práv - viz příloha. JŠ *** V březnu 1939, jen několik dní předtím, než nacistické jednotky obsadily Československo, měl v newyorském kině 55th Street Playhouse tichou premiéru černobílý dokumentární film s názvem Crisis: A Film of the Nazi Way (Krize: Film o nacistickém způsobu).
Během 66 strhujících minut odhalil tento snímek promyšlenou strategii Adolfa Hitlera zaměřenou na rozklad demokratického státu. Americké publikum, zvyklé na vzdálené titulky a diplomatické fráze, bylo náhle konfrontováno s obrazy cvičení s plynovými maskami, uprchlíků na silnicích a mnichovské zrady – obrazy, jaké žádné noviny nedokázaly zprostředkovat.
Film byl kritiky oceněn jako jedno z nejmocnějších politických děl roku. National Board of Review jej zařadil mezi „Deset nejlepších filmů roku 1939“. Jen málokdo si však tehdy – a dokonce ani dnes – uvědomuje, že Crisis nebyl hollywoodský projekt. Jeho technická brilantnost, logistická odvaha a samotné přežití byly výsledkem tajné spolupráce v rámci průmyslového impéria Jana Antonína Bati ve Zlíně.
Za filmem stála modernistická filmová mašinérie, síť avantgardních filmařů a korporátně-politický štít, které společně proměnily v zásadě průmyslové reklamní studio ve zbraň odporu.
Baťův moderní filmový arzenál
V letech 1934–1935 vybudoval Jan A. Baťa na zalesněných svazích Kudlova u Zlína špičkový filmový ateliérový komplex. Oficiálně nesl název Filmový ateliér Baťa (FAB) a byl určen k výrobě průmyslových krátkých filmů, reklam a kulturních dokumentů pro rychle se rozvíjející Baťovu celosvětovou síť.
Nešlo o malé propagační oddělení. Baťa přilákal některé z nejtalentovanějších mladých filmařů střední Evropy – Alexandra Hackenschmieda (později známého jako Alexander Hammid), Elmara Klose a Františka Piláta – kteří do průmyslového prostředí vnesli modernistickou estetiku a avantgardní techniky. Kudlovské ateliéry disponovaly synchronizovanými zvukovými halami, pokročilými střižnami, specializovaným animačním oddělením a sofistikovanými montážními možnostmi, jakých tehdy dosahovalo jen několik evropských studií.
Na konci třicátých let se tak firemní filmové studio stalo jedním z technicky nejvyspělejších v Evropě – mimořádný úspěch na podnik, jehož jádrem byla výroba obuvi. Právě zde byly shromážděny, upraveny a zpracovány základní materiály, z nichž vznikl film Crisis – filmový poplach namířený proti nacistické expanzi.
Tajná spolupráce začíná
Když Hitler v roce 1938 pohltil Sudety, americký dokumentarista Herbert Kline a český novinář Hans Burger se rozhodli natočit film, který by varoval svět před nacistickým nebezpečím. Obrátili se proto na Zlín.
Hackenschmied – tehdy již hlavní kameraman a kreativní motor Baťových filmových ateliérů – tiše souhlasil se spoluprací. Pod záminkou běžného průmyslového a kulturního natáčení pořizoval Baťův filmový štáb záběry celostátní mobilizace, cvičení s plynovými maskami ve fatranském závodě a každodenního rytmu Baťova modelového průmyslového města.
Výroba plynových masek a strategické přesunutí do Francie
Jedním z nejinovativnějších kroků Jana A. Bati před okupací bylo jeho tiché rozhodnutí přesunout výrobu plynových masek z Československa ještě před příchodem německých vojsk.
Na začátku roku 1939, předvídaje okupaci i potřebu udržet dodávky demokratickým spojencům, zajistil Baťa přemístění specializovaných strojů a výroby z továrny Fatra v Napajedlech do nově připravených závodů ve Francii.
Tento krok, provedený s pozoruhodnou rychlostí a přesností, zajistil, že klíčová výroba civilní obrany nepadne do nacistických rukou. Současně umožnil Baťově síti pokračovat v dodávkách ochranných prostředků spojeneckým a neutrálním zemím právě ve chvíli, kdy Evropa směřovala k válce. Byla to průmyslová strategie jako národní obrana – promyšlený akt odporu maskovaný jako korporátní logistika.
Střih a tajná postprodukce
Tyto záběry – moderní továrny, zdravá uniformovaná mládež, výcvikové akce a mobilizace – se staly autentickým jádrem filmu Crisis. Vše bylo natáčeno na Baťově majetku s použitím firemních kamer, osvětlení a střižnové techniky.
Střih probíhal tajně v kudlovských střižnách. Turner Classic Movies později uvedl, že film byl „stříhán v utajení“ právě zde. United States Holocaust Memorial Museum potvrdilo, že Crisis nikdy nezískal autorská práva – což odráží jeho konspirační vznik a naléhavost jeho poslání.
Hugo Vavrečka: strategický štít
V centru celé operace stál Hugo Vavrečka, muž, jehož výjimečná dvojrole umožnila vznik filmu.
Vavrečka byl současně ředitelem firmy Baťa a.s. ve Zlíně, zodpovědným za mezinárodní obchodní záležitosti společnosti, a ministrem propagandy Československa ve vládě Rudolfa Berana. Tato neobvyklá kombinace firemní autority a ministerské moci mu umožnila chránit projekt na několika úrovních.
Jako ministr propagandy dohlížel na mediální a informační politiku státu. Jako Baťův ředitel měl kontrolu nad přístupem do kudlovských ateliérů a nad globální logistickou sítí společnosti. Využil toho k povolení vývozu filmových negativů pod nevinným názvem „Krásy Československa: kulturní film“, čímž celé pašování získalo oficiální krytí.
Současně zajistil, že Baťovo filmové oddělení mohlo pracovat bez pozornosti gestapa – formálně šlo o standardní průmyslový dokument. Jeho role vytvořila politicko-podnikatelský ochranný štít, pod nímž mohl vzniknout jeden z nejodvážnějších dokumentů své doby.
Supermoderní animace: vzácná zbraň
Jedním z nejpůsobivějších prvků filmu Crisis byly animované sekvence – v dokumentárním filmu té doby naprostá výjimka.
Tyto animace znázorňovaly přesuny vojsk, politické časové osy a strategický vývoj s mimořádnou názorností. Produkce takové animace byla ve 30. letech technicky náročná a nákladná, a jen málo filmařů mělo přístup k podobným prostředkům.
Kudlovské ateliéry byly jedním z mála míst v Evropě, kde to bylo možné. Specializované animační oddělení, obvykle zaměřené na elegantní průmyslové a reklamní filmy, bylo tiše převedeno k tvorbě politických grafických sekvencí. Výsledkem byl moderní, přesvědčivý vizuální jazyk, který dalece předčil dobové týdeníky.
Pašování filmu
Na počátku roku 1939, kdy se okupace blížila, projekt dospěl do kritického bodu. Původní negativy byly ukryty a tajně dopraveny do Paříže, odkud putovaly do New Yorku.
Celá operace se opírala o Baťovu dopravní infrastrukturu, diplomatické kontakty a Vavrečkovu politickou autoritu. Bez tohoto štítu by byl film téměř jistě zabaven nebo zničen.
Mezitím Hackenschmied – který velkou část materiálu režíroval a stříhal – uprchl do Spojených států, kde pracoval pro U.S. Office of War Information pod jménem Alexander Hammid.
Lidský rozměr: Werich — a tisíce dalších
Baťova účast na projektu Crisis nebyla omezena jen na film. Byla úzce propojena s rozsáhlou humanitární sítí, která zachránila životy tisíců lidí během rozšiřování nacistické moci.
Na jaře 1939 Hugo Vavrečka osobně zorganizoval útěk Jana Wericha, jednoho z nejoblíbenějších českých komiků a kulturních osobností, známého svým protifašistickým humorem. Werich se ve filmu objevuje na jevišti – jako symbol kulturního vzdoru na prahu katastrofy.
Jeho útěk byl umožněn díky dokonale fungujícímu Baťovu systému pomoci Židům, odpůrcům režimu a ohroženým osobám, který v letech 1938–1939 umožnil tisícům lidí uprchnout.
Tento systém zahrnoval:
interní pasové a dokladové oddělení schopné vydávat cestovní dokumenty a spolupracovat s přátelskými konzuláty,
firemní finanční prostředky na dopravu, lodní pasáže a usídlení,
přepravní a komunikační infrastrukturu od firemních vlaků a aut po lodní linky,
síť zahraničních poboček, zejména v neutrálních a spojeneckých zemích, které přijímaly uprchlíky jako zaměstnance či závislé osoby.
Díky tomuto mechanismu byl Werichův odchod organizován rychle a efektivně. Podobně byla pomáhána řada kulturních osobností a tisíce židovských zaměstnanců a jejich rodin – často na Baťovy náklady.
Film, který otřásl Amerikou
Když měl Crisis premiéru v New Yorku v březnu 1939, reakce byla okamžitá. Frank S. Nugent z The New York Times jej označil za „jeden z nejlepších politických dokumentů, jaké kdy byly natočeny“. Pro mnoho Američanů to bylo první přímé setkání s Hitlerovou agresí a mnichovskou zradou.
Film spojil autentické záběry, výraznou animaci a emoční naléhavost způsobem, který prorazil izolacionistickou náladu USA. Ukázal tragédii Československa s jasností a silou právě v době, kdy diplomatická varování selhala.
Závěr: Tichý odpor průmyslového impéria
Crisis byl mnohem více než dokument. Byl to tajný akt odporu, umožněný vizí Jana A. Bati, kreativitou jeho filmařů a strategickou inteligencí Huga Vavrečky.
Baťovy modernistické ateliéry poskytly technickou sílu, včetně animací, které zvládlo jen několik studií na světě. Jeho globální firemní síť zajistila logistické únikové cesty. Jeho důvěrník, který byl zároveň ministrem propagandy, poskytl politické krytí. A za tím vším stála humanitární infrastruktura, která umožnila tisícům lidí uprchnout před nacistickým pronásledováním.
Tyto prvky proměnily průmyslové reklamní studio v filmovo-logistickou zbraň svědomí.
Jen málo filmů vzniklo bez copyrightu a přesto dokázalo změnit veřejné povědomí. Crisis je jedním z nich. A v pozadí, ač beze jmen, stál Jan Antonín Baťa a lidé Zlína, jejichž vynalézavost, odvaha a lidskost překročily hranice jejich továrního města.
Co Baťovy filmové ateliéry přinesly k filmu Crisis: A Film of the Nazi Way (1938–1939)
1.Natáčecí lokace a průmyslové zázemí
Komplex Kudlov/Zlín a moderní průmyslové město poskytly klíčové lokace.
Autentické záběry továren, dělníků, cvičení s plynovými maskami ve Fatře a Baťovy školy práce byly natáčeny na firemním majetku za použití baťovských kamer, světel a infrastruktury.
2.Kameramani a klíčový personál
Hlavní kreativní silou za kamerou byl Alexandr Hackenschmied, který byl od roku 1935 hlavním režisérem Baťova filmového oddělení.
Vedl tým kameramanů a osvětlovačů, jejichž práce byla maskována jako běžné průmyslové snímání.
3.Scénář a narativní výstavba
Elmar Klos, jeden z nejvýznamnějších režisérů Kudlova, podle českých zdrojů (Stejskal 1972) spoluautorsky napsal nebo výrazně přispěl ke scénáři.
Strukturoval novinářský materiál do soudržného filmového vyprávění, jeho montážní styl i politická jasnost nesou jeho rukopis.
4.Střih a postprodukce
Celý střih proběhl tajně v kudlovských střižnách s využitím moderní střihové a zvukové technologie.
TCM potvrzuje, že film byl „stříhán v utajení“ právě zde.
5.Supermoderní animace
Kudlovské animační oddělení vytvořilo výrazné politické sekvence, jaké byly v dokumentaristice té doby mimořádně vzácné.
6.Zvuková synchronizace
Kudlovské zvukové haly byly použity k profesionální přípravě zvukových prvků.
7.Politická a logistická ochrana
Hugo Vavrečka poskytl projektu krytí jako firemní ředitel i ministr propagandy.
8.Pašování a dopravní infrastruktura
Baťova letecká, lodní a diplomatická síť umožnila bezpečný transport negativů do Paříže a následně New Yorku.
Jen málokterý film v dějinách nemá žádného držitele autorských práv a přesto změní společenské vnímání; Crisis je jedním z nich. A v jeho pozadí stál Jan A. Baťa
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!