Knihu by si měla zakoupit každá rodina a číst si z ní každý večer. Je plná života a životní moudrosti. Žádné „krabičky“ ji nikdy nemohou nahradit. Pane Vlasto, řekl bych ODPUSŤTE NÁM, ale jak odpustit neodpustitelné?!
Každý roste převážně skrze vlastní zkušenosti. Kdybych já sám nevěděl, jak chutná strach, zlost, bezmoc a jiné nepříjemnosti životní, jen těžko stál bych dnes tam, kde jsem a mohl se podíleti na zlepšení našich životů.
„Neprozraďte nikomu, ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný, jako ostatní Češi. Kdybyste zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé.“ – „Všichni hrajeme divadlo“. „Jak můžete vědět, že to nehraje i na nás?“ „Nemůžete“.
V bronzu jen tyčí se kopí, Lev uši své klopí, tak kdo by se bál? Nečiny značené vinou, se dějinami vinou. Ó Bože, co dál? Ó, jak bych jásal, kdybych mohl vzbudit Ferdinanda Peroutku…
Je lépe vše zaplatit na jeden ráz než pozvolna kropit prach cest jedinou krůpějí každý den - Svět je za dne nakřivo celý tak podivný Až tma pohltí jak vody oceánu procitnu Rozletím se