Sedí na ně termín sněhové vločky. Když zafouká vítr, tak se zlomí, když se rozsvítí sluníčko, tak roztají. Je to důsledek toho, jak se jim snažíme ve všem ulehčovat život.
Každý roste převážně skrze vlastní zkušenosti. Kdybych já sám nevěděl, jak chutná strach, zlost, bezmoc a jiné nepříjemnosti životní, jen těžko stál bych dnes tam, kde jsem a mohl se podíleti na zlepšení našich životů.
„Neprozraďte nikomu, ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný, jako ostatní Češi. Kdybyste zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé.“ – „Všichni hrajeme divadlo“. „Jak můžete vědět, že to nehraje i na nás?“ „Nemůžete“.
V bronzu jen tyčí se kopí, Lev uši své klopí, tak kdo by se bál? Nečiny značené vinou, se dějinami vinou. Ó Bože, co dál? Ó, jak bych jásal, kdybych mohl vzbudit Ferdinanda Peroutku…
Je lépe vše zaplatit na jeden ráz než pozvolna kropit prach cest jedinou krůpějí každý den - Svět je za dne nakřivo celý tak podivný Až tma pohltí jak vody oceánu procitnu Rozletím se