Vládnou nedobré mravy. Chybí nám skutečná elita. Existují hodnoty, které nelze koupit. Vytvářejí se vzděláním, výchovou, osobním příkladem a poctivou prací. Bez nich nemá lidský život smysl a národ právo na trvalou existenci.
Za těch tisíc let, a dokonce i dnes, Maďaři jen brání Evropu. Ti, co mluví o maďarském útlaku, by si měli raději prostudovat dějiny. Ty pravé, o kterých jsou dobové záznamy v archivech.
V bronzu jen tyčí se kopí, Lev uši své klopí, tak kdo by se bál? Nečiny značené vinou, se dějinami vinou. Ó Bože, co dál? Ó, jak bych jásal, kdybych mohl vzbudit Ferdinanda Peroutku…
Mobily a sociální sítě nám berou život, lidé jen „blahobytně“ existují, postupně degenerují, kdy skutečný život jde mimo nich. Výstižně se nazývají „posunovači“ (dnes umí už i opice). Jedinou cestou je obnovení přirozené lidské, pozitivní komunikace.
Z 10ti radních bylo 7 pro mé vystoupení (zdrželi se, tradičně, předseda Rady ČT Karel Novák, radní Jiří Padevět a Milada Richterová). Na protest odešla před hlasováním, také tradičně, radní Bára Procházková (vrátila se až po mém vystoupení).