Kdo může být „černým koněm“ voleb, aneb jak volit a nebýt volem?
Kdosi řekl: "Já bych, s dovolením, vyvěsil heslo „Nevolte nevládu“. Co by se stalo, kdyby se to stalo, to fakt nevím. Ale nějakou jiskřičku naděje by to snad mohlo…"
Kdosi řekl: "Já bych, s dovolením, vyvěsil heslo „Nevolte nevládu“. Co by se stalo, kdyby se to stalo, to fakt nevím. Ale nějakou jiskřičku naděje by to snad mohlo…"
„No to je jasné, bílí koně. Za ty lidi platí někdo v Evropě. Pak něco převážejí nebo plní úkoly tady. To jsou celé mafie a nejde jen o pár tisíc EURO za vízum. Na jednoho migranta je napojena spousta lidí...."
Namísto, aby jmenovaní představitelé ochrany práva a státu byli pro výstrahu všem ostatním okamžitě potrestáni za konkrétní přečiny proti Ústavě a zákonům, nestalo se nic.
„Kdyby to bylo sebelepší, jak je to vedle hnijícího, jen těžko se udrží. Jak začne něco jednou plesnivět, je zle. Musí se s tím pryč, než zplesniví vše.“ Tomáš Baťa
Maxim Ponomarenko je ukázkovým případem mravního kolapsu české společnosti a politických stran. Dokáže se společnost ještě takovým lidem a politickým stranám ubránit, nebo se stane jejich další bezbrannou obětí?