"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
Umírá většina malých dětí, nemocných a starých. Stoupá počet sebevražd. Těžké životní situace prožívají ženy, které se snaží chránit nejen sebe, ale hlavně své děti. Schopní vězni chodí pravidelně na práce k „novým“ pánům.
Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Naše Sněmovna jistě není reprezentantem většiny občanů. Většina Brňanů se setkáním jasně souhlasila a prokázala svoji mravní vyspělost. 10x větší návštěvnost účastníků pochodu z Pohořelic do Brna je jasným důkazem.
Hlasy komunistů nemusí stačit, proto Beneš neváhá osobně (!) jednat i se zástupci henleinovců! Ti mají v těle více cti než komunisté, nejsou ochotni házet do uren lístky s Benešovým jménem a navrhují taktiku bílých lístků...