Záštitu poskytl i ministr zahraničí Jan Lipavský. Vyslal diplomata Amb. Jaroslava Olšu, Jr. z oddělení pro krajanské záležitosti, což považuji za urážku krajanů a všech exulantů, kteří odešli z politických důvodů.
V roce 1939 jsme s plně vyzbrojenou armádou nebránili svoji zemi - za posledních 100 let ani jednou! S následky se potýkáme dodnes – hospodářsky, kulturně a hlavně mravně.
To this day, we have not returned the stolen property to the descendants. They had to buy what they have. The family villa of Jan A. Baťa in Zlín is still home to Czech Radio and Czech News Agency. Only a memorial plaque was allowed!
Jan’s faith proved right. Truth rose—slowly, stubbornly—until it broke the surface. His name, once buried under accusations, stands again for initiative, fairness, courage under pressure. He never came home. But in memory—and in the record—he has.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.