Po roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyhnali na základě kolektivní viny. Potrestali jsme se sami. Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z toho stále nevzpamatovali. Mravní úpadek dnes vidíme všude kolem sebe.
„Pokud člověk ví, že jednal v zájmu sebe i společnosti a lidí, za které je odpovědný, nejlépe, jak dokázal, ví, že dokáže unést výsledky takového rozhodnutí, ať už jej bude veřejnost chválit, či jím opovrhovat.“ Tomáš Baťa
"Asi to tak má být", řekla mi ukrajinská organizátorka. Rozloučili jsme se. Jeden z nás čtyř byl Čech. Jeho syn padl na Ukrajině. Bojoval v Ukrajinské armádě… Jistě bude také mezi vyznamenanými. Čest jeho památce.
ČT už roky neplní svoji veřejnoprávní roli, nekultivuje, nepovznáší, udržuje občany v nevědomosti, tradičním plebejstvím, složením nabízených programů a jejich „kvalitou“.
Na pár dní se odmlčím. Na pozvání Ukrajinského štábu mezinárodního diplomacie se zúčastním mezinárodního projektu na Ukrajině. Bylo mi ctí pozvání přijmout, vnímám ho i jako ocenění mé podpory Ukrajiny od začátku války.