V kauze Maroko-Gate jsem pana Kmentu osobně kontaktoval, neměl odvahu. Pan Kroupa, na můj email a reakci na jeho článek, dosud nereagoval. Tlaky na moji osobu narůstají v různých formách i dnes. Trvají už 15 let.
Naše normálními lidmi nechtěné rozloučení začalo vznikem Československa a jeho politikou rozdělování etnik, která má dopad až do dnešních dnů. Na titulní fotografii jsou jména obětí ze 4. března 1918. Tím vše začalo…
Země se hroutí, duševně chorých přibývá. Budeme mudrovat do nekonečna, až do zasloužené konečné? Času situaci řešit moc nezbývá. Je třeba ji urychleně řešit činy, ne filosofováním a jen čekat, v rámci české tradice, na Godota či Blanické rytíře.
Stoupá zájem mladých o tradice našich předků, jakoby podvědomá reakce na dnešní podivnou dobu. Mládež, instinktivně hledá trvalejší hodnoty, kdy ji ty pomíjivé nudí, přestávají bavit a uspokojovat.
Velvyslanec Čistecký je tam doslova k ničemu. Je toho velmi málo, co díky svému psychickému onemocnění může vykonávat (např. zvládne vhodit hlasovací lístek do urny). Jen šíří, díky své manio-depresivitě strach tím, jak je nevypočitatelný v chování.