Antičtí filosofové, především Aristotelés, viděli hrozbu v tom, že vláda lidu může přivést obec do neštěstí. Protože lid je nestálý a snadno ovlivnitelný. Lid a obec může vést do záhuby vůdce, moderním jazykem populista.
Bude Sněmovna schopna odstranit viditelně bezcharakterního či už duševně chorého člověka ze svého vedení? Nebo potvrdí i svoji neschopnost konat v době stále většího ohrožení země a její budoucnosti?
Kvalitu referend určuje kvalita občanů. Čím větší, tím větší jejich účinnost, čím nižší, stoupá jejich zneužitelnost. Pokud není hlasování jednoznačné, zákon se vrací k přepracování. Není možné, aby o výsledku rozhodla těsná většina, či jeden hlas.
Občané by jistě uvítali jednokomorový parlament s jednou kandidátkou, kdy by každý kandidát musel prokázat svým podrobným životopisem, zda je funkce hoden, sloužit zemi skutečnou prací a činy.
Člověk je nezměnitelný, nucen neustále stoupat a klesat, neschopen udržitelného stavu tak, jako to umí zvířata. Budováním blahobytu rosteme jen do určité hranice. Jeho nezřízenou konzumací zákonitě časem padáme a vracíme se na začátek.