Josef Banáš: JSEM BAŤA, DOKÁŽU TO! – Jak račte, pane Baťo
Baťa nám stále ukazuje cestu, jak žít, a nezanechat po sobě jen zkázu. Doplatíme na to všichni, pokud se urychleně nezačneme chovat normálně. Každý musíme začít sám u sebe.
Baťa nám stále ukazuje cestu, jak žít, a nezanechat po sobě jen zkázu. Doplatíme na to všichni, pokud se urychleně nezačneme chovat normálně. Každý musíme začít sám u sebe.
Baťa používal rozum. Prosadil jej ku prospěchu firmy, spolupracovníků i země. Nepotřeboval k tomu zákony, předpisy a nařízení. Ty měli díky jeho systému spolupracovníci v sobě.
Jejich syna, Jana V. Rotta, jsem znal. Žil ve Švýcarsku, v Curychu. Pomáhal jsem mu s restitucí budovy slavného železářství, provoz chtěl obnovit. Dopadl jako Jan A. Baťa. Podivnou roli v restituci sehrála rodina bývalého senátora Edvarda Outraty.
This was not improvised; by 1938–39, the Baťa organization had established a structured rescue network that ultimately enabled thousands of people to escape during one of the most dangerous periods in modern history.
“Loyalty to my people means more to me than my properties or my life.” Jan A. Baťa did not speak aloud, because he could not risk the lives of those who could not speak for themselves. That silence, misunderstood then, demands recognition now.