Baťa používal rozum. Prosadil jej ku prospěchu firmy, spolupracovníků i země. Nepotřeboval k tomu zákony, předpisy a nařízení. Ty měli díky jeho systému spolupracovníci v sobě.
Jejich syna, Jana V. Rotta, jsem znal. Žil ve Švýcarsku, v Curychu. Pomáhal jsem mu s restitucí budovy slavného železářství, provoz chtěl obnovit. Dopadl jako Jan A. Baťa. Podivnou roli v restituci sehrála rodina bývalého senátora Edvarda Outraty.
Ve FOTOGALERII jeho otřesný popis ZOH v Soči 2014 a jeho popsání vztahu k Věře Čáslavské. Museli jsme se poprvé setkat v Národním divadle v září 2016, při posledním rozloučení s naší neslavnější sportovkyní, naší společnou přítelkyní.
This was not improvised; by 1938–39, the Baťa organization had established a structured rescue network that ultimately enabled thousands of people to escape during one of the most dangerous periods in modern history.
Few films in history carry no copyright yet change the course of public awareness. Without Baťa’s resources, personnel, and approval, this landmark warning against Nazi aggression would never have seen the light of day.