„Civilizace končí, opět degeneruje z přemíry blahobytu, zvířata ví, kdy mají dost na rozdíl od člověka. Bude ještě člověk schopen sebezničující proces zastavit, nebo zasáhnou zákony Přírody?
V nevědomosti je síla charismatických šamanů. Proto platí, že teprve takové sdělení, které projde dialogem, získá oprávnění. Pravda žije jen v procesu neustálého ověřování významů, které musí být rychlejší než jejich zanikání.
Co ztrácí pozornost, začne většinou růst divokým způsobem, nebo krniví. A s lidmi to není příliš jiné, kdo nevěnuje svým spolupracovníkům pozornost, až pozdě lituje, že mu zakrněli tak, že již není možno napravit ničeho.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Malý národ, který nemá odvahu v lepší víře trpěti, může se státi zbytečným národem. Vzdávaje se této statečnosti, vzdává se třeba už poslední možnosti života.