Týrali jej nacisté i komunisté, kardinál Beran si rehabilitaci a úctu zaslouží
Hodně o něm vypovídá svědectví jednoho jeho spoluvězně z Dachau. „Jsem bezvěrec, v Boha ani svaté nevěřím, ale pokud kdy nějaký světec byl, pak to byl kardinál Beran.“
Hodně o něm vypovídá svědectví jednoho jeho spoluvězně z Dachau. „Jsem bezvěrec, v Boha ani svaté nevěřím, ale pokud kdy nějaký světec byl, pak to byl kardinál Beran.“
Svoboda slova a právo na informace o veřejných osobách má vždy svoji cenu. Penězi se nevyjadřuje, stejně jako za ně nelze koupit „dobrou pověst“. Tu si člověk buduje svým životem, ne hromaděním rozsudků, jako náplní nešťastného, zmařeného života.
Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?
Společenská tyranie je často daleko nebezpečnější než politická. A i když neukládá tak přísné tresty, nelze před ní uniknout, proniká hlouběji do všech sfér života a zotročuje duši.
Občanská společnost si nebezpečnost situace začíná uvědomovat stále více. Je připravena pro to sama něco aktivně udělat, pokud ničení naší země politiky, a s na ně navázanými mocenskými skupinami, bude pokračovat, jako dosud.