Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
Příběh, ze kterého by mělo mrazit každého ještě normálního občana!
Teoreticky, srovnávajíce moji situaci s kauzou Dozimetr, tak na tom ještě nejsem tak špatně, u Dozimetru je už 5 svědků po smrti, a já pořád ještě žiji.
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Uvádím zde svůj autentický příběh, kterému bych nevěřil, kdybych nebyl sám jeho účastníkem. Běh událostí kolem mé soudní kauzy není skončený, visí nade mnou další možné stíhání, jak uvedeno dále.
Poněvadž celé to téma mých údajných „kriminálních činů“ je dosti rozsáhlé, a bylo by problematické je vměstnat do jednoho článku, uvedu v separátním díle ještě další moje soudní stíhání, které se mi jeví stejně skandální, jako ta dnešní kauza. Druhý díl mého článku nese název: „Česká justice jako zakázkové krejčovství“.
Průběh procesu u Městského soudu pro Prahu je pro mě příkladem, jak se soudí lidé, o jejíchž vině je rozhodnuto předem, a kdy vůbec nezáleží na předkládaných důkazech a argumentech obviněného u soudu, ale existuje tu určitý „vyšší zájem“ na kriminalizaci obviněného a jeho odsouzení. Proces je v takovýchto případech jen formalitou, aby se stvrdilo to, na čem se justice domluvila dopředu se státním zastupitelstvím, kdy obě tyto složky našeho trestněprávního systému se snaží vyhovět někomu, kdo zůstává skryt za oponou.
U odvolacího Městského soudu Praha už mi celý průběh procesu připadal jenom jako obyčejná fraška. Ze svědků, které jsem požádal, aby byli na Městský soud předvolání k procesu, tak nebyl pozván ani jeden, a z dokumentů, které jsem žádal, aby byly k soudnímu jednání vyžádány, tak nebyl zajištěn ani jeden. Moje strategie obrany takto byla zcela narušena a nemohu se ubránit dojmu, že rozsudek nade mnou byl již dohodnut dopředu, a že bylo úplně jedno, co na soudu prohlásím. Nějak mi přišla v této souvislosti na mysl scénka ze Švejka „odsouzený, pardon, obviněný, přistupte k soudní stolici“.
Pracoval jsem jako vedoucí zahraničního zastoupení generálního dodavatele tepelné elektrárny Adularya do Turecka, kterou zakontrahovala v roce 2010 česká firma z Ostravy s tureckým investorem s tím, že český stát na tuto elektrárnu poskytnul tureckému investorovi úvěr cca 12 miliard korun.
Jen pro doplnění uvedu, že mi turecký investor potvrdil, že když si v roce 2010 přijel do ČR požádat příslušné české státní bankovní orgány o úvěr na tento projekt, tak mu bylo naznačeno, že pro usnadnění schválení tohoto úvěru, že by to chtělo namazat určitou nemalou částkou na příslušná místa. A tak se také stalo, jak mi potvrdil turecký investor.
Ta druhá zmíněná možnost byla dostatečná, protože odběratel není přece povinen zkoumat, proč mu zakoupený produkt nefunguje správně a má právo ho reklamovat u výrobce a dožadovat se opravy, kdy zjištění důvodů, proč ten produkt správně nepracuje, je přece záležitostí jeho dodavatele.
A nyní došlo k neuvěřitelně podezřelé věci, a to, že ani odběratel vadného produktu, a ani české státní bankovní orgány, které měly v tomto projektu vložených svých 12 miliard korun, neuplatnily ani jednu z uvedených možností a záruky rakouské firmy nechaly tyto dvě entity jen tak potichu vypršet.
Ty české bankovní orgány, které rok nečinně přihlížely, jak se blíží rakouskému dodavateli kotle ke konci platnost jeho záruk, tak světe div se, ani ne měsíc poté, co prošly rakouské firmě ty zmíněné záruky, tak si tato bankovní instituce objednala vypracování expertní zprávy, kterou si měli objednat již rok zpět. A po dohotovení odborné expertízy pak měli logicky reklamovat kotle u rakouského dodavatele.
Tento závěr expertní zprávy je možno číst tak, že český daňový poplatník vlastně zaplatil celkovou škodu 14 miliard korun z tohoto projektu za onu rakouskou firmu, která dodala špatně fungující kotle na stavbu. Vždyť stačilo během toho roku platnosti záruk napsat jeden reklamační dopis na rakouského dodavatele kotlů a vyžadovat splnění jeho povinnosti, to je, uvést zařízení do správně funkčního stavu. A ta povinnost rakouského dodavatele kotlů uvést zařízení do stavu plné funkčnosti, mohla trvat třeba až dodnes. Stačilo přece jen napsat jednostránkový dopis, který obsahoval slovo: „REKLAMUJEME“. Takovýto očividný transfer škody z rakouské firmy na českého daňového poplatníka je nanejvýše podezřelý a mohu jen dedukovat, že se neuskutečnil jen tak „zadarmo“, pokud mi rozumíte.
Z těch mých trestních oznámení, které nakonec obsahovaly cca 400 stran, se nevyšetřovalo vůbec nic. Ti vedoucí pracovníci od generálního dodavatele nebyli volání na policii, mnou doporučení svědci nebyli vyslýcháni, a případ byl po cca roku a půl praktického nevyšetřování v roce 2020 policií odložen. Podal jsem taktéž podnět k tomu, aby se prověřil ten údajný požadavek na předání určitého obnosu od tureckého investora k českým státním bankovním orgánům, ale ani tam se list na stromě za dobu tzv. vyšetřování nepohnul.
To nenadálé odložení vyšetřování případu v roce 2020 pro mě představovalo šok, a tím momentem začal můj boj za znovuotevření vyšetřování této kauzy. Říci to jednoduše a srozumitelně, policie zkrátka ten případ zametla pod koberec, nejspíše na základě pokynu někoho shora, a to byl pro mě impulz, se pustit do křížku se státní mašinerií, která se vědomě vyhýbá povinnosti vyšetřit, kdo se jakou měrou podílel na způsobení škody na konto českého daňového poplatníka ve výši 14 miliard korun.
Ten několikaletý boj za znovuotevření vyšetřování tohoto případu se odehrával přes Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, a ten boj byl natolik litý, že nakonec státní zastupitelství se mnou ztratilo trpělivost a zažalovalo mě vykonstruovaným obviněním, jak jsem již zmínil na začátku.
A zlatý hřeb přišel až nakonec procesu u Městského soudu v Praze, kdy předsedkyně senátu vyzvala státního zástupce, aby mě znovu žaloval, že prý jsem obvinil u soudu další lidi z něčeho, co prý nespáchali, takže prý pokračuji v trestné činnosti. Ten tah na branku se mi revanžovat za moji drzost, že jsem si dovolil se postavit korupci sahající do politických kruhů, ten je velice intenzivní, takže cokoliv jsem řekl na Městském soudu Praha, tak můžu dedukovat, že tam byla snaha moje slova proti mně nakonec obrátit. Já jsem se u soudu nevyhýbal slovům jako – korupce, zametení pod koberec apod. Jak bych řekl lidově, šli mi po krku, a proto se v tomto článku vyhýbám jménům firem i lidí, protože mě čeká zřejmě další soud.
Kolem tohoto projektu vyšla řada článků, dokonce jsem dostal tento případ i do televize, kdy ten pořad o elektrárně Adularya proběhl dne 27.3.2023 v pořadu „Reportéři ČT“.
V ČT se ale důsledně vyhýbali tomu, aby řešili, kdo tento propadák českého exportu zavinil.
Ten druhý díl mých zážitků s českou justicí bude stejně výživný, jako tento předkrm. Podstatou toho druhého procesu, který byl proti mně veden na stejném Obvodním soudu na Praze 4, a ve stejnou dobu, je, že jsem byl napaden v Kauflandu vzteklým individuem, které mi při rvačce vykoplo brutálně paži z ramenního kloubu a zlomilo mi kost v rameně, přičemž za většinového viníka tohoto mého napadaní jsem byl prohlášen soudem já. Že prý jsem snad měl arogantně vystrčenou bradu, a proto mě ten dotyčný musel napadnout pěstí.
A důvod, proč Obvodní soud na Praze 4 takto zinscenoval moje napadení, abych z něho vyšel jako viník? Protože se soudu tento trest za moje tzv. výtržnictví náramně hodil, aby mě mohli pořádně „osolit“ za kritiku korupce na projektu Adularya.
Teoreticky, srovnávajíce moji situaci s kauzou Dozimetr, tak na tom ještě nejsem tak špatně, u Dozimetru je už 5 svědků po smrti, a já pořád ještě žiji.
Nikdo z těch, které jsem varoval na obou institucích, nebyl pozván na policii k vyjasnění/obhájení jejich postupu, jen jediný, kdo byl policií kriminalizován, souzen a odsouzen byl ten, který na různé podezřelé okolnosti na projektu Adularya policii upozornil.
Můj závěrečný dotaz zní, neměl by tento stav orgánů činných v trestním řízení a v justici nějak otřást běžným občanem v této zemi? Dnes jsem u vykonstruovaného soudního procesu skončil já a zítra to může být zase někdo jiný. Celý článek>
P.S.
Dnes se měla konat demonstrace Miroslav Kelnara před Pražským hradem od 13:00 hod. Nikdo nepřišel…?! Jen PČR, která přišla dohlížet na oznámenou demonstraci. O kauze jsem před lety zveřejnil několik článků. Zmizely nenávratně s mými počítači a archivem, který mi nezákonně zabavil soudní exekutor z Prahy Jan Beneš. Dobře věděl, že budu dost daleko, abych se nestihl vrátit a flagrantnímu porušení zákona zabránil. Na další nezákonné exekuce jsem byl už přítomen a zavolal PČR. Pochopové exekutora odešli s prázdnou.
Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!