O českých zlozvycích, které nám dělají ostudu ve světě

 

„Svět je zrcadlem pozorujícího,“ shrnul to jakýsi filosof. Je jenom na nás, jestli s neznámým člověkem vesele prohodíme pár konverzačních slov, nebo budeme mlčet a tvářit se, jako kdybychom spolkli hada.

 

Návrat do každodenní reality se dá během pár vteřin poznat i čichem. My Češi prostě smrdíme, přiznejme si to. Všímají si toho i cizinci. Jízda letní tramvají, autobusem, nebo vlakem je pro člověka s jemnějším chřípím za trest. Často to tam páchne jako v pavilonu opic, protože řadě z nás bohužel chybí základní hygienické návyky.

 

Statisticky vypije každý Čech ročně 13,3 litru čistého lihu. Podle Světové zdravotnické organizace držíme v chlastu v Evropě třetí místo (za Gruzií a Rumunskem).

 

Pánové a dámy, tohle není země oplývající mlékem a strdím, tohle je Balkán. Se vším negativním, nekulturním a necivilizovaným, co si pod tím slovem představíme. To už se rovnou na veřejnosti můžeme dloubat v nose a škrábat v zadku. Vyjde to nastejno. 

 

Připočtěme svinčík, který se jinde než v Česku jen tak jinde nevidí. Vnímavý navrátilec z dovolené si ho hned všimne cestou z letiště, pokud tedy zrovna nebyl v divoké Asii, nebo v Africe. Ve srovnání se západní Evropou u nás prostě není uklizeno, a nemyslím jen papírky a vajgly.

 

Čtěte dobře: za drahotu si můžeme sami, každý z nás. Jsme prostě ovce a bez řečí nakupujeme za ceny, které nám obchodníci diktují. „Mám snad ten kšeft zapálit?!“ řeknete si možná. Ne, úplně by stačilo začít se konečně chovat tržně, jak znělo klausovsky pravicové heslo devadesátek.

 

„Co mi dáte, když u vás zůstanu?“ ptám se čas od času svého mobilního operátora. „Snižte mi cenu paušálu a přidejte data, jinak odcházím ke konkurenci.“ 

 

O tomhle všem často medituju cestou z letiště. „Zemský ráj to na pohled?“ Ano, ale…

***

Přidejme i nošení ponožek v sandálech v létě, či chování u hotelových bufetů a plážích na dovolených. Místo abychom si přiváželi dobré zvyky, vyvážíme špatné a vůbec se za to nestydíme. Uvažujeme egoisticky, bez empatie. Při cestách na kole okolím neustále „potkávám“ odpadky u silnic, lesních cestách, kdy jsme líní je dovést kam patří. V přírodních parcích a reservacích USA nenajdete koše na odpadky, vychází se z toho, že každý si odveze, co přiveze. Každý můžeme doplnit podle svého naturelu. 

 

Obrovské množství lidí pobírá různé, nezasloužené podpory. Kolik lidí pobírá sociální dávky, ačkoliv na ně nemají žádný nárok?! Jsou na to pyšní a ještě se tím chlubí! Je to náš „národní sport“, projev české „pohody“ za každou cenu. Kolik peněz nás to stojí, včetně armády úředníků?! I proto naše armáda své území nikdy nebránila. Pokud peníze nejsou kryty skutečnou prací, nastane bída. Už nám začíná klepat na dveře…

 

 

Místo abychom se o sebe postarali sami, necháváme se nedůstojně opečovávat státem na úkor budoucích generací. Loni vydal stát na podporu sociálně slabých rodin při školním stravovaní 80 milionů korun. Pro příští rok se plánuje už 560 milionů korun pro MŠ, ZŠ a SŠ. Počet žádostí stoupl třikrát…   

Myslí za nás stále více zákony, předpisy nařízení, mozek není zatěžován, degeneruje, pracuje stále více mechanicky. Zbytečné úřady, které živíme, se nám množí „jako houby po dešti“. Nemají žádnou odpovědnost, berou nám naše životy a naši budoucnost.  Bez práce nejsou koláče.

Vše, co se nepoužívá, zaniká, s patřičnými následky. „Lidi jsou jak čerti v krabičce“, řekla mi nedávno jedna důchodkyně. Odposlechnuto po česky: Protipovodňová opatření jsme zvýšili rozšířením protipovodňové komise… Nedivme se, že „potop“ v různých formách, zákonitě přibývá a nejenom u nás.

Měli bychom si vzít příklad z drtivé většiny Ukrajinců, skutečného národa. Bez jejich práce by se naše hospodářství hroutilo. Doplácíme na české plebejství, kdy jsme si skutečnou elitu postupně likvidovali a dnes nám zoufale chybí. Na jeho nebezpečnost upozorňovali už K. H. Borovský, F. Palacký, TGM i A. Švehla. Nejsme národem, ale etikem, součástí národa Bohemianů. Bylo tomu tak po dlouhá staletí ku prospěchu země a jejího mnohonárodnostního obyvatelstva.

„Čím více žijeme přirozeně, tím jsme odolnější. Čím více je nám svět zprostředkován, tím víc hrozí, že z něj budeme zmateni“, tvrdí psychologové. K tomu dojde každý, kdo si dokázal zachovat zdravý rozum a úsudek. I díky naší mentalitě a sklonu k negativnímu myšlení, patříme k mediálně nejméně vyspělým zemím EU, kde je manipulace s naším myšlením a chováním snadná. 
 

Vše začíná výchovou v rodině, vzděláním, osobním příkladem, a především obnovením přirozené lidské komunikace. Je základním nástrojem zachování zdravého rozumu!

JŠ

***