Kauza ing. Marka Gáby: skandální stanovisko Ministerstva spravedlnosti k žádosti o náhradu nemajetkové újmy

Trestní stíhání zcela nevinného člověka trvalo u OS Ostrava 6 let. Jasné důkazy nebyly brány v potaz. Děti svědčily ve prospěch táty. O skandální kauze psal i časopis REFLEX - Ženství jako důkaz: Kauza rodiny Gábových je ukázkou selhání českého justičního systému. Soudu se zúčastnila i asistentka europoslance Tomáše Zdechovského (byla zděšena). Právní náklady dosáhly cca 600 000 kč. Podílel se na nich i otec pana Gáby. Není divu, že už chtějí mít klid. Nechtějí se nechat finančně ruinovat a ničit nadále své životy zkorumpovanou ostravskou justicí. Soudila JUDr. Jana Bochňáková. Byla na ni už  podána žaloba. Mj. oznámila, že na mne podala trestní oznámení. Už rok čekám na předvolání. PČR mi sděluje, že žádné trestní oznámení neobdržela? Trestný čin šikany a vyhrožování v podání soudkyně? Dle Usnesení ÚS ČR soudce nesmí podléhat emocím, musí se ovládat a nezneužívat svoji moc. 

 

Stanovisko MSP je otřesné – donebevolající stanovisko Ministerstva Nespravedlnosti – omlouvá se, ale za způsobenou majetkovou i nemajetkovou újmu soudkyní, zaplatit nechce! Jak dlouho si budou moci zločinci v justici dovolovat beztrestně zločiny, budou nepostižitelně na svobodě, místo aby za spáchané zločiny seděli už roky v kriminále? Není jich málo a bude-li společnost i nadále apatická, doplatíme na to všichni – a zaslouženě!

 

Aktivní obrana ing. Gáby u soudu je to, co mělo prodlužovat řízení a může si za to sám? Tohle už inspiruje na blábol století. Kdyby se tak urputně nebránil justičnímu bezpráví, už by seděl dávno v kriminále, jako „nebezpečný násilník“.

 

Kauza nebyla vůbec složitá, tu z ní udělala soudkyně. O důvodech můžeme jen spekulovat, včetně její omezené svéprávnosti, podložené jejím nenormálním chováním a praktikami, v tom lepším případě. S kvalitním soudcem nemá vůbec nic společného. JŠ   

***

Vážený pane inženýre,

v příloze Vám zasílám stanovisko Ministerstva spravedlnosti k naší žádosti o náhradu nemajetkové újmy, které nám bylo doručeno včera.

S názorem vysloveným ve stanovisku Ministerstva nesouhlasíme, protože když už došlo ke konstatování nesprávného úředního postupu, mělo být vzhledem k délce řízení a významu pro Vás přistoupeno k peněžitému odškodnění. Pokud došlo k nesprávnému úřednímu postupu jak v řízení před vyloučením ublížení na zdraví k samostatnému projednání, tak v řízení po vyloučení této věci, nemůže dle mého názoru Ministerstvo odůvodňovat nepřiznání tím, že za pomluvu jste byl odsouzen (a nemáte tedy nárok na peněžité odškodnění) ještě s dovětkem, že za ublížení na zdraví jste nebyl odsouzen „pouze proto, že možný trest by byl bez významu“.

Jedinou možností, jak se peněžitého odškodnění nyní domáhat, je však pouze podání žaloby k soudu. Vím, že jste nám již dříve sděloval, že proti rozhodnutí Ministerstva nechcete podnikat další kroky. Tento Váš pokyn plně respektujeme, pokud byste si však přál věc projednat blíže, nebo pokud byste si přeci jen přál o žalobě k soudu uvažovat, prosím, sdělte mi to. Určitě můžeme podrobnosti projednat i telefonicky.

Ministerstvo sice ve svém stanovisku cituje judikaturu na podporu toho, proč je omluva dostatečná, zcela ale pomíjí, že Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 týkajícím se odškodňování uvedl: „Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ V případě trestního řízení se ale o takovýto nepatrný zásah nejedná. 

Pokud byste o podání žaloby uvažoval, dovolím si ještě stručně popsat souvislosti, které by pro Vás mohly být podstatné při takovémto rozhodování zejména z hlediska nákladů a možného výsledku. Co se nákladů na právní zastoupení týče, jednalo by se zejména o účasti na soudních jednání u soudu v Praze (které mohou být zhruba dvě až tři u soudu prvního stupně a jedno u soudu odvolacího) a případného sepisu vyjádření k vyjádření Ministerstva nebo odvolání (pokud bychom nebyli úspěšní u soudu I. stupně). 

Dále by bylo nutné sepsat žalobu, při jejím sepisu by ale bylo možné podstatně čerpat z naší žádosti podané k Ministerstvu, a tuto přeformulovat do formy žaloby k soudu pouze s doplněním argumentace reagující na stanovisko Ministerstva. 

Soudní poplatek za podání žaloby je v těchto věcech 2.000 Kč. Pokud bychom byli s žalobou neúspěšní, byl byste povinen nahradit ministerstvu také náklady řízení, a to ve výši 300 Kč za tzv. úkon – tím je například účast u jednání soudu, vyjádření Ministerstva k žalobě, podání odvolání apod. Lze tedy očekávat, že v případě neúspěchu by bylo nutné nahradit náklady v nižších jednotkách tisíc. 

Bohužel, v obdobných věcech, kdy výše náhrady záleží na úvaze soudu, nelze dopředu garantovat, že bychom s žalobou byli úspěšní. Dle mého je zde ale dobrá šance na to dosáhnout přiznání alespoň nějaké náhrady ve výši nižších desítek tisíc. Pokud bychom byli s žalobou úspěšní, byla by Vám přiznána i náhrada soudního poplatku a nákladů na právní zastoupení, avšak nikoliv ve výši podle skutečných nákladů na právní zastoupení, ale podle vyhlášky (takto vypočtená náhrada zpravidla pokryje jen část skutečných nákladů na právní zastoupení).

Případnou žalobu by bylo nutné z opatrnosti podat do 10. 4. 2025, protože Váš nárok se promlčí dne 23. 4. 2025. Žalobu je však vhodné podat s určitou časovou rezervou. 

S pozdravem

spolupracující se společností BRUNCKO & STRAKA, advokáti s.r.o.

Plotní 332/73, 602 00 Brno

***

MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR

Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2

Odbor odškodňování

NAŠE č. j.: MSP-2062/2024-ODSK

Praha 05.02.2025

 

ve věci žadatele: Ing. Marek Gába, nar. 8. 7. 1977, bytem Za Školou 2840/10, 700 30 Ostrava právně zastoupeného: JUDr. Bc. Stanislav Bruncko, Ph.D., advokát, AK Plotní 332/73, 602 00 Ostrava o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb.

Podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 27. 9. 2024 žadatel uplatnil nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 206.708,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy vzniklé z důvodu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 121/2018 jako soudem I. stupně.

Předmětné podání bylo Ministerstvem spravedlnosti podle svého obsahu posouzeno jako žádost podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění (dále jen „zákon“).

Ministerstvem spravedlnosti bylo z obsahu předmětného soudního spisu ohledně průběhu řízení v dané právní věci zjištěno následující. Trestní stíhání Ing, Marka Gáby pro přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin pomluvy dle § 184 odst. 1 tr. zákoníku bylo zahájeno dne 11. 4. 2018. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žadateli doručeno dne 14. 4. 2018.

Dne 9. 7. 2018 byla podána obžaloba a dne 10. 7. 2018 byl vydán trestní příkaz, proti kterému podal obžalovaný odpor. Hlavní líčení se konala ve dnech 9. 10. 2018, 10. 12. 2018, 1. 3. 2019, 27. 5. 2019, 19. 9. 2019, dále pak dne 23. 1. 2020 a 1. 6. 2020. V mezidobí soud zamítl návrh obžalovaného na opravu protokolace a také neshledal důvodnou námitku podjatosti soudkyně. Obžalovaný podal stížnosti a spis byl dne 27. 7. 2020 předložen Krajskému soudu v Ostravě, který dne 13. 8. 2020 stížnosti obžalovaného zamítl.

Dne 1. 10. 2020 se konalo hlavní líčení a opatřením ze dne 3. 11. 2020 byla přibrána znalkyně z oboru zdravotnictví. Následně soud rozhodl o přibrání dalšího znalce z oboru stomatologie, ovšem až v pořadí čtvrtý znalec z oboru stomatologie byl schopen posudek vypracovat. Dne 24. 5. 2021 se konalo hlavní líčení, při kterém byl skutek ublížení na zdraví z důvodu potřeby dalšího dokazování vyloučen k samostatnému projednání a ve věci přečinu pomluvy byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 10. 2021 bylo odvoláním obžalovaného zamítnuto. Dne 31. 5. 2022 bylo odmítnuto dovolání a usnesení ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2493/22 byla odmítnuta i ústavní stížnost obžalovaného.

Vyloučené řízení ve věci přečinu ublížení na zdraví pokračovalo pod sp. zn. 71 T 64/2021. Dne 22. 10. 2021 byl soudu předložen znalecký posudek. Hlavní líčení se konala ve dnech 15. 2. 2022, 15. 3. 2022 a 28. 3. 2022, kdy došlo k výslechu obou znalců. Rozsudkem ze dne 9. 6. 2022 byl obžalovaný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví a poškozené Mgr. Gábové byla přiznána náhrada škody. Odvolací soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2023 zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a nově uznal obžalovaného vinným pokusem přečinu ublížení na zdraví a uložil obžalovanému nahradit poškozené Mgr. Gábové náhradu škody.

Od uložení souhrnného trestu bylo upuštěno. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2024 bylo trestní stíhání obžalovaného v celém rozsahu zastaveno, neboť trest, ke kterému může trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který byl již obžalovanému uložen v řízení vedeném pod sp. zn. 71 T 121/2018.

Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (§ 13 odst. 1 zákona).

Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona), a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující (§ 31 odst. 2 zákona).

Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), který mj. zakotvuje právo každého na projednání věci v přiměřené lhůtě, a příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73).

Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). 

Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28).

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty. To znamená, že stát je možno činit odpovědným pouze za ty průtahy, které by byly způsobeny liknavým postupem státních orgánů. (to se stalo a dělo JŠ)

Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoli žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. V této souvislosti Ministerstvo spravedlnosti dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení (opět zcela v rozporu se skutečností. JŠ). Rovněž tak rychlost řízení nemá přednost před jeho kvalitou, žádné soudní řízení by nemělo být nepřiměřeně urychlováno, neboť by mohlo dojít k porušení jiných aspektů práva účastníků řízení na spravedlivý proces.

Trestní stíhání žadatele trvalo celkem 6 let a přibližně 2 měsíce. Byť v postupu soudu nebyly zjištěny žádné průtahy ve smyslu neodůvodněné nečinnosti soudu, jeví se celková délka řízení s ohledem na jeho nepříliš velkou skutkovou složitost již jako nepřiměřená.

Nejvyšší soud v odůvodnění rozhodnutí ze dne 27. 3. 2024, č. j. 6 Tdo 152/2024-928 uvedl, že délka řízení byla značná. Nelze ovšem nezmínit, že žadatel se na celkové délce řízení významně podílel svým procesním chováním (uplatňováním námitek, stížnosti, podnětu, také námitky podjatosti) (Naopak soudkyně. JŠ).

V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii ze dne 29. března 2006, § 93). V daném případě nelze najít žádnou okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy.

Podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odstavec 1).

Podle § 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující.

Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 27. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3076/2012, uvedl, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění, předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat. V rozsudku ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1684/2010, pak Nejvyšší soud ČR vyložil, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní.

Ministerstvo spravedlnosti odkazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009), kdy je nutno vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak je nutno vždy zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností bývá zpravidla to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným. V takovém případě se zpravidla ESLP i české soudy považují za dostačenou formu odškodnění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

Žadatel byl v projednávaném případě pravomocně uznán vinným přečinem pomluvy (která pomluvou nebyla JŠ).

Trestní stíhání ve věci přečinu ublížení na zdraví bylo zastaveno pouze proto, že trest, který by žadateli mohl být uložen, by byl bez významu vedle trestu, který byl žadateli již uložen předchozím rozhodnutím.

Tímto sdělením pokládejte mimosoudní projednání Vaší právní věci za ukončené. Stanovisko Ministerstva spravedlnosti zaujaté při předběžném projednání nároků uplatněných podle zákona č. 82/1998 Sb. není rozhodnutím, které by se vydávalo či přezkoumávalo ve smyslu procesních předpisů. Nesouhlasíte-li s vydaným stanoviskem, je třeba se dle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. obrátit s nárokem na náhradu škody na Obvodní soud pro Prahu 2, který je místně i věcně příslušným k projednání žaloby o náhradu škody jako obecný soud žalovaného státu, nebo na soud, v jehož obvodu došlo k události, zakládající nárok na náhradu škody, jako místně příslušný soud, jehož volba je na výběr daná.

S pozdravem

vedoucí oddělení náhrad

nepřiměřené doby řízení
***
„Vážně jste si myslel, že ty zákony píšeme proto, aby se dodržovaly?“ ušklíbl se. „Vždyť my chceme, aby se porušovaly, pokud vám to ještě nedošlo, tak tady proti sobě nemáte partu nějakých skautíků. Doba vznešených idejí dávno minula. Nám jde o moc a myslíme to vážně.“