Stovky miliard jsme mohli ušetřit za starosty a státní správu – srovnání ČT: MÁTE SLOVO s ARENA ve SRN!

Česká republika má 6 258 obcí. Každá obec má starostu, krajská města mají primátory a ještě k tomu starosty jednotlivých městských částí. Těch má třeba Praha 57, Brno 29, Ostrava 23. Takže celostátně máme dejme tomu zaokrouhleně 6 500 starostů včetně primátorů.

Ti uvolnění jsou placeni podle počtu obyvatel a fixních tabulek, od 58 000 korun v obcích do 300 obyvatel přes 116 000 korun v obcích s obyvatelstvem 20 000 až 50 000 po 166 000 korun ve městech nad 200 000 obyvatel až k pražskému primátorovi s platem 192 000. Měsíčně, hrubého.

 

Ti neuvolnění pobírají 30 až 60 procent tarifu uvolněných, opět podle počtu obyvatel. Někdo někde možná má spočítáno, kolik miliard ročně to stojí veřejnou kasu čili daňové poplatníky. Ale už při tom nejnižším platu 58 000 by se to blížilo 4 miliardám. Další výdaje na platy místostarostů, radních a úředníků se ani nesnažme přesně zjišťovat, ale tipněme si, že by to mohl být desetinásobek.

 

A teď se pokusme o srovnání s jinou evropskou zemí, jejíž občané donekonečna remcají na přebujelou byrokracii na všech správních úrovních. Třeba s tou naší statisticky nejoblíbenější prázdninovou destinací, jíž je – jak jí někteří publicisté rádi přezdívají – „země ve tvaru boty“.

Ta má těch obcí (zvaných comune) a starostů (zvaných sindaco) 7 896. Jenže těch obyvatel má 59 milionů. Takže zatímco u nás připadá (zaokrouhleně) jeden starosta na 1 700 obyvatel, v Itálii je to na 7 500 obyvatel. Na počet obyvatel nám tedy vychází přibližně 4,5krát víc starostů než Italům. Je to tím, že Itálie se nepiplá s administrací nějakých vesniček s 300 obyvateli a sešoupne jich několik dohromady pod jednu radnici.

 

Zde máte vysvětlení, jak to, že když jste si jeli nakoupit Vino Nobile do toskánského Montepulciana (neplést s podřadnějším vínem Montepulciano d’Abruzzo, které není z Montepulciana, jen mu ukradlo jméno), projeli jste vinařskými vesničkami pojmenovanými velkým písmem Montepulciano, ale s malým dodatkem „fraz. Sant’Albino“ a „fraz. Gracciano“.

 

Tato frazione čili frakce znamená, že tato vesnička má svůj správní úřad v Montepulcianu, jehož populace se tím se čtyřmi podobnými okolními vesničkami zvedá z místních 13 000 na 15 000. Odpadnou tak 4 starostové, kteří by dostávali každý 2 200 eur (cca 55 000 korun), a zůstane jen ten jeden za 4 400 eur. A mimochodem, za povšimnutí stojí pro náš účel hlavně to, že italský starosta nejmenší obce do 3 000 obyvatel je o fous chudší než ten český v obci do 300 obyvatel a o hodně chudší než ten český v obci se 3 000 obyvateli, který bere přes 80 000 korun. V rozhazování veřejných peněz jsme ten Západ už předehnali.

 

 

Že to sdružování obcí jde i tady, dokazuje třeba společná obecní správa Sedlec-Prčice-Český Merán, schválně si je nagooglujte, jak to dělají. Že by to šlo zmnožit, nám Itálie slouží příkladem. Tak by práci tří vesnických starostů za 3 × 58 000 zvládal jeden za třeba 80 000. A jeden úřední aparát místo tří.

 

Když k nim připočteme totéž procento odpadlých úředníků, mohli bychom se ocitnout na úsporách miliardových až desetimiliardových. Ti všichni by – chtíce nechtíce – přešli do soukromého sektoru obsazovat ty desetitisíce volných míst, na něž bychom nemuseli dovážet Mongoly a Filipínce. Jejich výplaty by nás nic nestály a jejich daně by byly další čistý příjem do veřejného rozpočtu.

 

Ale ani tady to nekončí. Uvolnilo by to 77 procent úředních budov, za jaké soukromý sektor rád zaplatí další – a tady už opravdu nepředstavitelné – miliardy, jak se ukázalo, když se jen zaprášilo po těch poštovních.

 

Jasné jako facka. Nepochopitelné na tom je jen to, že místo štědře z veřejné kasy placených vládních ekonomů to napadne jen jakéhosi zapadlého pisálka v zapadlém plátku za skromný honorářík z rozpočtu soukromého. Jinde by za to byl navržen na Nobelovku či něco podobného.

 

Pokud s takovým článek souhlasí většina, má naše země ještě naději, pokud přestane, v rámci tradice, čekat na Godota, jen se divit, nadávat a kritizovat: „Jeden odvážný je více, než většina.“ Tomáš Baťa. Každý stát časem zkolabuje, pokud ho efektivita práce nezajímá, stejně jako časem, nutně, zkrachuje každá firma, která se chová podobně nezodpovědně a sebevražedně.

 

A 15. listopadu budou demonstrovat statisíce na Letné za ČT, která nám vědomě zamlčuje skandály, ohrožující zemi, EU i budoucnost ČR. Dějiny se opakují, nevědomé „ovce“ jdou opět podpořit vlastní porážku. 

 

Nemyslím si, že by tleskali, kdyby jim na demonstraci na Letné ukázali včerejší MÁTE SLOVO na téma poplatků za veřejnoprávní média. Pořad už nemohl klesnout hlouběji, bizár, bulvár, hulvátství plebejství, primitivnost, neúcta k jiné osobě a jinému názoru, nemajíce se skutečnou demokratickou, kultivovanou diskusí, vůbec nic společného. Bohužel jej „reprezentovala i bývalá ministryně spravedlnosti Eva Decroix. Za takový „odpad“ si má veřejnost ještě platit?! Moderátorka Michaela Jílková opět předvedla způsoby, že snad horší už být nemohou, včetně jejího „cirkusového“ oblečení. To už je diagnosa, v tom lepším případě. Kolik asi stojí jeden díl pořadu, který za nic nestojí? Kolik obdrží moderátorka za jeden díl z peněz daňových poplatníků? Naštěstí si mohl normální divák odpočinout v přenosu kopané ČR proti Španělsku…

 

Mimochodem veřejnost se může přihlásit, ale musí říci předem na co se bude ptát? Pro lepší kontrolu už je zváno jen pár jednotlivců, které mají svého „mluvčího“. Demokracie, resp. cenzura podle ČT…

 

Podívejte se na obdobu MÁTE SLOVO ve SRN, ve veřejnoprávním pořadu ARD ARENA. Ministr dopravy stojí sám proti všem. Nemusíte umět německy, abyste viděli ten nebetyčný rozdíl ve všech ohledech. Moderátor neví předem kdo se a na co bude ptát. Proto má diskuze také skutečnou hodnotu. MÁTE slovo je jen rozkrádání peněz v neveřejném zájmu, kde vystupují a „diskutují“ jen vybraní – o „ničem a všem“ k ničemu. 

 

V příloze naleznete článek z dnešního tisku: Televizní složenka není průkazem demokracie, který téma výstižně doplňuje. 

 

Vzpomínám na populární KOTEL na TV NOVA s ministrem vnitra Bublanem o BIS. Moderátorka Jílková mi slíbila udělit slovo před začátkem pořadu, kdy se ptala hostů, kdo se a na co bude ptát. Neudělila. Musel jsem si o něj doslova zařvat krátce před koncem pořadu o ničem. To bylo poslední vysílání oblíbeného pořadu.

 

Také nezapomínejme, že ředitel programu ČT Milan Fridrich, studoval za totality v Petrohradu a vrátil se až počátkem devadesátých let. Rusové pracují vždy dlouhodobě. Např. poslední materiály jim předal šéf StB gen. Aloiz Lorenc v květnu 1990 na ruské ambasádě v Praze. Životopis Fridricha už na webu ČT nenajdete…  

 

Při vší skromnosti, mé zpravodajství o událostech v ČR a ve světě na EJO, sleduje stále více občanů. Veřejnoprávní ČT jim je nenabídne, resp. nesmí. Trvá už přes 20 let, zdarma. Stále jsem českou justicí a policií šikanován, trestán a pronásledován, jako „novodobý třídní nepřítel“. Momentálně dělají vše pro to, abych byl uvržen do vězení. Beru to jako poctu a důkaz potřebnosti mé práce. 

 

Svoboda slova a právo veřejnosti na informace, měly vždy svoji cenu. Mnozí zaplatili svými majetky a životy. Proto je tak cenná, nezaplatitelná žádnými penězi. Skutečné hodnoty nelze koupit. Lidí, kteří si to uvědomují a chtějí pro to sami také něco udělat, přibývá každým dnem.        

Švýcarská armáda, několikanásobně větší než AČR, má jednoho generála jmenovaného pouze v době války. Je schopna mobilizovat cca 640 000 vojáků do 24 hod., s ostře nabitými samopaly.
***
„Česká media se za více než dvacet let demokratického vývoje nestala skutečně nezávislým a kritickým zrcadlem reality, ale zůstala přikrčená, úplatná a stranící moci před rozumem a spravedlností. Kulty Klause, Havla, veřejnoprávní servilita a komerční povrchnost přispěly společně k tomu, že nemáme kvalitní nezávislé analytické mediální zdroje, jen ohlupovače a roztleskávače.“