Vaše hlášení o transparentnosti, svobodě tisku nebo korporátním a politickém vlivu pomáhá zajistit spravedlivý právní systém a rovnost pro všechny před zákonem.
Detail článku
NE, PANE MINISTŘE: Stále aktuální postřehy Ondřeje Kašiny k dnešku doma i ve světě
Komu není svoboda lhostejná, musí si to odpracovat. Koupit se nedá, jen udržet vytrvalou činností a pokud nutno i bojem. Ukrajinci nám to denně připomínají!
Za informace uvedené na této stránce nese plnou odpovědnost autor textu. European Justice Organization z.s. poskytuje pouze publikační účet pro nezávislé novináře a nenese odpovědnost za obsah ani za uvedené zdroje.
Demokracie přestala být funkční. Blahobytem zpasivnělá, zdegenerovaná občanská společnost, je pouze zneužívaná a využívaná. Nastává opět čas silných jednotlivců, ať na straně dobra či zla. Kolik toho ještě člověk a společnost snese a unese? Příroda snese a unese vše. Dává nám to stále více najevo. Komu není svoboda lhostejná, musí si to odpracovat. Koupit se nedá, jen udržet vytrvalou činností a pokud nutno i bojem. Ukrajinci nám to denně připomínají! JŠ
***
„Asi jsem směřoval k téhle sopce povědomě, protože jak teď víš, sedí rovnou nad vchodem do pekla. O Černínském paláci, kde už jsem tak dlouho, se povídá to samý. Prej stojí před dírou do pekla a dovnitř odtamtud vzlínají pekelný výpary. Tak jsem možná měl absťák.“
Str. 244
***
„Cejtíš ten mír okolo nás?“ zeptala se po chvíli Eliška s pohledem upřeným na řeku.
„Ano, taky mě to zaujalo. A u toho mě napadlo, jak asi vnímali chvíle klidu a míru Mapučové. Možná pro ně to byla období, která se snažili hlavně využít k přípravě na příští boje. Něco museli dělat Mapučové jinak a líp, když jsou považováni za jedinej indiánskej kmen Jižní Ameriky, co nebyl nikdy vojensky poraženej ve skutečném boji. Nakonec je udolala státní byrokracie, podvodný zákony, nemoci a kořalka. Ale ve válce nikdy neprohráli. Takže mi z toho vychází, že asi vnímali chvíle naprostýho klidu jinak než my teď. Možná bychom se od nich měli poučit.“
Str. 245
***
Uvěřil, že ta funkce mu nabízí využití jeho dvojí kvalifikace diplomata i žurnalisty. Až pozdě zjistil, že v tom útvaru už se žádné analýzy nedělají a zasvěcenci tomu přezdívají Oddělení šíření falešné propagandy a budování kultu osobnosti náměstka Trochty.
Str. 313
***
„V oboru špionáže, kontrašpionáže a rozvědek odjakživa platilo heslo: jsou staří agenti a chlubiví agenti, ale nejsou žádní staří chlubiví agenti. Párkrát jsem s ním jednal, když jsem byl v tom personálním odboru a vedl komisi pro diplomatický hodnosti a byl kariérním poradcem. Navštívil mne a čmuchal, chtěl vědět personální detaily o nějakých lidech. Tak jsem ho odkázal na ředitelku a archiv Personálního odboru. S velkou pravděpodobností byl Srna psychopat. Šířil o sobě fámu, že je profesionálně vycvičenej v zabíjení.“
Str. 318
***
„Já jsem ji tehdy několikrát zahlédl úplně náhodou, ale měl jsem tehdy ještě dobrý oči, takže jsem ji poznal. Ale to bylo všechno. Důležitý ovšem je, že jsem se na tom balkóně byl 8.7.2022. Jak jsem se dozvěděli přesně o dva týdny později, právě to 8. července měla nálož semtexu zabít Sabinu v jejím bytě. Později však vyšlo najevo, že Karel Srna to objednal přes svoje mafiánský kamarády tak, že atentát měl bejt provedenej s náloží semtexu vojenského typu, víc než 310 gramů. Pointa je v tom, že kdyby to ten najatej vrah tehdy 8.7.2002 dokonal, tak by bejvala zmizela nejen ta Sabrina s jejím bytem, ale taky já a moje rodina ve vedlejším domě. Divná karma to byla. Nikdy bych nevěřil, že se můj osud takhle proplete s osudem Srny.
Str. 319
***
„Chlape, ty mluvíš líp než většina našich poslanců a senátorů. Ta naděje a víra v mladou generaci, to by se dobře prodávalo z tribun. Ale asi máš pravdu, děláš dobře, že už se do toho politickýho bestiária nepleteš a snažíš se živit poctivě. Taky bych to o sobě rád řekl.“
„No a ta tvoje diplomacie to není poctivá práce?“
„Jak bych to tak řekl… Mohla by to být krásná práce, kdyby se nezapomínalo na dávnou podstatu toho řemesla nebo umění – vyjednat co nejlepší kompromisy. K tomu je nutný mít talent, zkušenosti a trpělivost. Ale místo toho se naše diplomacie zas jednou proměnila v radikální aktivismus nedouků, v zjednodušený slogany. Ve skutečnosti by těch pět nebo šest hlavních frází mohli číst roboti. Něco jako si pamatuje z minulosti naše generace – na věčný časy a nikdy jinak. A k tomu skuteční diplomati nejsou zapotřebí.“
Str. 358
***
„Asi máte na mysli tu větu, že naše elity a v důsledku toho i naše diplomacie se ocitají v informační svěrací kazajce, ušité z ideologických předsudků a korektního jazyka, a to nám brání přiznat si naši dnešní realitu a zejména předvídat nadcházející přesuny politické a ekonomické moci ve světě?“
„Ano tohle,“ přitakal ředitel šeptem. „A ještě horší byla ta věta o údajné proměně národních vlád v pouhé viditelné prsty neviditelné ruky globalizace.“
„To je moje oblíbená teze,“ přisvědčil Martin. „Dnes musíme na Západě hájit historickou úlohu národního státu proti fanatikům globalizace, kteří vedou válku proti smluvním jistotám, které moderní sekulární stát zaručoval svým občanům. Vykonavatelé globalizace chtějí proměnit stát v pouhé viditelné prsty neviditelné ruky. Ale já jsem tu citaci řádně odzdrojoval.“
„Ten odkaz na zdroj neudělal vaši koncepci nijak přijatelnější, spíš naopak. Víte, co by s vámi současné vedení ministerstva udělalo, kdybyste jim to takhle předložil? A nejspíš bych to odnesl i já, coby váš nadřízený.“
„Možná by si mělo naše vedení prostudovat esej Struktura vědeckých revolucí od Thomase Kuhna. Pak by snad pochopili, že lidstvo má tendence uzavírat se v rámci paradigmat, která se přežívají, přestanou odpovídat době a vinou toho pak nejsme schopni reagovat na nové výzvy a rizika.“
Str. 364
***
„Prostě v současných podmínkách to není průchodné. I tam, kde se držíte odborného jazyka se vyskytují pasáže zcela nepřijatelné v současné mezinárodní situaci. Konkrétně v té části o hledání společných cílů.“
„To asi bude ta věta o vztahu k spojencům,“ konstatoval Martin a lovil v paměti přesné znění. „Spojence spojuje vyjednávání o společných cílech. A mohou to být dokonce i spory. Ovšem cíle, které obstojí v těch sporech, jsou rozumnější, než by byly, kdyby o ně spojenci ty spory nevedly. Země, která nechce mít spojence, ale jen ochotně mlčenlivé přisluhovače, je nebezpečná.“
Chvíli listoval až našel stránku s poznámkami a začal číst: „V životě lidstva jsou období, která obvykle splývají s počátkem pádů kultur a civilizací, kdy masy nezvratně ztrácejí rozum a začínají ničit, co bylo předtím vytvořeno za staletí a tisíciletí. Taková období masového šílenství často bývají doprovázena jevy, jako geologická kataklyzmata, klimatické změny. Drtivá většina lidstva nechce vědění vůbec žádné, svůj podíl na něm odmítá. To je obzvláště patrné v dobách masového šílenství, jako jsou války a revoluce., kdy se zdá, že lidé ztrácejí i to nepatrné množství zdravého rozumu, které měli a promění se v naprosté automaty, které se dobrovolně podají celkové destrukci ve velkém. Jinými slovy, kdy ztrácejí dokonce i pud sebezáchovy.“
Str. 365
***
Úplně mu to vyrazilo dech. Byla to fotokopie toho samizdatového článku, stejný strojopis s překlepy opravenými propisovačkou. Martin si nalil velkou sklenici vody a dychtivě čet: „Střední Evropa se vrátila. Tři desetiletí po roce 1945 nikdo nemluvil o střední Evropě v přítomném čase: byla jako Ninive a Týros. V německy mluvících zemích se zdálo, že už samo slovo střední Evropa zemřelo s Adolfem Hitlerem a přežívalo pouze jako příznačná Mitropa na jídelních vozech Deutsche Reichsbahn. Dokonce i v Rakousku, jak poznamenal bývalý kancléř Fred Sinowatz, si člověk nemohl dovolit o slově Mitteleuropa ani zmínku. V Praze i v Budapešti déle opatrovali ideu střední Evropy v soukromí ti, kdo s ním sympatizovali, ale z veřejného života zmizela stejně dokonale, jako na Západě. Pořádek vzniklý v Jaltě diktoval přísnou a jedinou připuštěnou dichotomii. Západní Evropa tuto dichotomii implicitně přijala, když označila nálepkou „Východní Evropa“ všechny části historické střední, středovýchodní a jižní Evropy, které se po roce 1945 dostaly pod sovětskou nadvládu. Evropské hospodářské společenství dokončilo celý sémantický trik tím, že si přivlastnilo neoprávněný titul „evropské“.
Str. 366
***
„Na co se tak díváte nejčastěji?“
„To je různý. Když se díváme oba, tak hledáme film v angličtině, portugalštině, nebo španělštině, aby tomu Rodrigo rozuměl. A když se někdy dívám sama, tak si občas najdu něco v češtině, abych si ji udržovala. Nedávno jsem viděla zajímavej dvoudílnej film tady od nás, ze kterého jsem potom nemohla spát.“
„Nějakej horor? Mrtví vstávající z hrobů nebo vraždění motorovou pilou?“
„Ještě horší, bylo to údajně natočený přesně podle toho, co se dělo v naší zemi. My jsme tehdy žili nejdřív na Kubě a pak v Brazílii a Venezuele a já byla malý dítě, takže mi uniklo, jak to tehdy u nás bylo. V tom filmu se jednalo o propojení politiků, podsvětí, tajných služeb a vojenský rozvědky při zlodějinách okolo státních zakázek a při financování politickejch stran. Šlo tam o nákup nějakejch předraženejch transportérů pro armádu, ty asi o tom víš víc než já. Ale nejvíc mne zaujalo, co říkal nějakej předseda jedný z hlavních zdejších politických stran vyšetřovateli, že se nechtěl nechat podplatit a ni zastrašit. Že pro lidi, kteří se dostali příliš blízko k moci a viděli na vlastní oči, jak se ty svinstva dělají, že pro takový jsou už jenom dvě cesty. Buďto se nechají zkorumpovat a kryjou ty lumpárny a jedou v tom. Nebo se postaví proti systému a ten je semele a odstraní (viz např. kauza Vladimíra Mlynáře. JŠ).
„To zní pravděpodobně, ten scenárista byl asi dobrej“, odpověděl Martin s hořkým úsměvem dodal: „Tak já tady poctivě uskutečňuju detoxikační kůru od televize, médií a politiky – a ty mě do toho marastu vrátíš hned po příjezdu? Tak to ti pěkně děkuju. Ale když už jsi otevřela to téma morální úrovně našich elit, tak jsem si vzpomněl, co o nich říká jeden můj známej. Že když si namalujou na hovnocuc erb vzpínajícího se hřebce, Ferrari to z nich neudělá. Pořád jim jde o to samý. A dělají to pořád stejní burani, jen v lepších oblecích a v dražších autech. Nebo už jejich děti. Ten znak Ferrari už mají, ale v podstatě je to pořád ten samej hovnocuc.“
„Teď jsem si vzpomněl na chytrou charakteristiku politických stran: jeden idiot je jeden idiot. Dva idioti jsou dva idioti. Deset tisíc idiotů je politická strana. Ten citát se připisuje našemu Kafkovi, ale nejspíš omylem. Ale zcela prokazatelně si na to téma dělal srandu italskej humorista Leo Longanesi, kterej to viděl podobně: „Umo stupido é uno stupido. Due stupidi sono due stupidi. Diecimila stupidi sono una forza storica.“ (Dva hlupáci jsou jen dva hlupáci. Deset tisíc hlupáků je historická síla. JŠ).
„To zní krásně v italštině“, odpověděla pobavená Eliška. „Přes portugalštinu tomu rozumím. Deset tisíc idiotů tvoří hybnou sílu historie. Možná bych se mohla začít učit italsky? Ale zdá se mi, že stav, co štval toho italskýho humoristu, byl ještě idylickej proti současnosti. Dneska nikdo nepotřebuje deset tisíc členů, aby měl politickou stranu nebo hnutí a dostal se k moci. Teď stačí pár desítek fanatiků nějakýho hnutí a pár influencerů na sítích a manipulátorů v médiích.“
Str. 385
***
„Dneska už nikdo nepotřebuje, ale hlavně nechce mít v politické straně desítky tisíc členů! Protože v tom množství se zákonitě musí objevovat rozdílné názory a požadavky, který omezujou manévrovací prostor lídrovi a vedení strany. A strana se spoustou členů musí mít program. A to zase zatěžuje obraty a kličky a zapírání vlastních záměrů.“
„Nedávno jsem četla, že během pandemie COVID-19 zchudli všichni ze střední třídy a dál směrem dolů, ale bohatství dolarových miliardářů se jen za tu pandemii zvětšilo o 60%. Takže se asi něco divnýho děje v celým světě. Něco je hodně špatně a my zatím nevíme, co se z toho vyvine. Asi nic dobrýho“, řekla Eliška
Str. 386
***
„Mám jednoho známého, je to lékař, který se zabývá vztahem mezi lidským mozkem a chováním. A taky je spisovatel, a především odvážný člověk, co se nebojí samostatně myslet. Už jsem ti o něm vyprávěl. A ten má teorii, že v n našem národě se po staletí odehrávala genetická selekce, která eliminovala odvážný a nekonformní lidi, takzvaný jedince schopné altruistického trestání. A ten vědec je přesvědčený, že přinejmenším od dob husitských válek a následného rozvratu se u nás odehrává ta negativní genetická selekce. Altruisticky trestajících lidí ubývá a množí se hlavně lokajské typy, podrazáci, oportunisti, křiváci, udavači, zloději a komformisti. A národy s nízkým podílem lidí schopných altruisticky trestat, s nízkým podílem lidí vybavených silnou reciprocitou, jsou v ochraně vlastních zdrojů a v soutěži o zdroje ohroženější. Jejich skupinová soudržnost je nižší.“
„Už to chápu. Ta zmínka o ochraně vlastních zdrojů mi napověděla, co máš na mysli. Ty jsi přesvědčený. Že nedokážeme dobře bránit naše zdroje a zájmy. A už nechceš být nástrojem, s jehož pomocí se dělá něco, s čím nesouhlasíš?“ „Jsme rád, že mi rozumíš.“
***
Ondřej Kašina:NE, PANE MINISTŘE (str. 392)
JŠ
Podpořte nezávislé vyšetřování a sdílení pravdy
Každý Váš příspěvek nejen pomáhá financovat naši práci, ale také podporuje šíření těchto informací, aby se dostaly k co nejvíce lidem. Společně tak můžeme zajistit odpovědnost a spravedlnost, aby pravda nezůstala skrytá. Děkujeme za Vaši podporu!
