Dnes, v naší době, jako by se kolektivismus, vláda těch, kdo žijí z druhé ruky, ta odvěká stvůra, utrhla ze řetězu a začala vztekle řádit. Dotlačila lidi na úroveň takového intelektuálního ponížení, které nemá v historii lidstva obdoby.
„Čtyři roky se díváme na nebe, přejeme si, aby se něco krásného stalo, aby padaly hvězdy. Jsou země, kde místo hvězd z nebe padají bomby. Zastavte všechny války.“ Talankin: Pan Nikdo proti Putinovi, film o ruské válečné propagandě ve školách.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
„Útočíme na zlo v jednotlivých „špatných lidech“, místo abychom odhalovali lži, předávané z generace na generaci, a odsuzovali takové věci, sužující většinu kultur, jako jsou pýcha, podvodné jednání, moc, válka a chamtivost!“
Vídeňský rodák Pepi Bican, měl po rodičích české kořeny, chodil do české školy Jana Amose Komenského. Další možnost už nedostal. Vypukla válka a na další šampionát se čekalo 12 let…