Nikdo za tuto tragédii nebyl nikdy souzen. Gardisté a skuteční kolaboranti s nacisty po válce vstoupili do KSČ, stali se z nich vážení soudruzi. Vrahy zbavil odpovědnosti zákon 115/1946, který jejich čin zařadil do kategorie „Spravedlivá odplata“.
Pro rodinu Vincence Hertla záchrana nepřišla. Vedoucí Okresní správní komise v Podbořanech Dr. Krása celou rodinu bez soudu nařídil popravit, „aby příkladným potrestáním bylo zabráněno dalším podobným incidentům v zájmu úspěšného osídlení pohraničí.“
Dokáže jednou dosáhnout této morální a mravní velikosti i současný president ČR, bývalý voják? Nikdy není pozdě. Ubývající a přeživší masakry a lidské tragédie by si toto gesto zasloužili a jistě také ocenili.
V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Umírá většina malých dětí, nemocných a starých. Stoupá počet sebevražd. Těžké životní situace prožívají ženy, které se snaží chránit nejen sebe, ale hlavně své děti. Schopní vězni chodí pravidelně na práce k „novým“ pánům.