Setkání v Brně je výzvou každému z nás, tou největší - i presidentu Petru Pavlovi, který by měl veřejně promluvit a na místě přivítat naše bývalé krajany - i v zájmu země, její budoucnosti, i své vlastní.
Zůstavší Němci také trpěli vnitřním odsunem, ženy musely na práci na jižní Moravu a podobně. Sudetští Němci byli v Německu vykořenění, ale přece jen byli integrováni do německého života.
Hlasy komunistů nemusí stačit, proto Beneš neváhá osobně (!) jednat i se zástupci henleinovců! Ti mají v těle více cti než komunisté, nejsou ochotni házet do uren lístky s Benešovým jménem a navrhují taktiku bílých lístků...
Knihu by si měla zakoupit každá rodina a číst si z ní každý večer. Je plná života a životní moudrosti. Žádné „krabičky“ ji nikdy nemohou nahradit. Pane Vlasto, řekl bych ODPUSŤTE NÁM, ale jak odpustit neodpustitelné?!
Ale co se tady stalo před 81 lety, byl skutečně masakr. Stejně tak říkáme ‚odsun‘ Němců, jako kdyby jeli někam na výlet. V němčině tomu ale říkají ‚vyhnání‘, tedy něco násilného. Měli bychom mít odvahu událost nazvat pravým jménem.“