Brazílie navrhla Jana A. Baťu na Nobelovu cenu. Dodnes jsme potomkům nevrátili ukradený majetek. To, co mají si museli koupit. V rodinné vile Jana A. Bati ve Zlíně stále sídlí ČRo a ČTK. Byla povolena jen pamětní deska!
Jan Baťa’s wartime record was not the record of one man acting alone. It was the record of a leader whose people, factories, finances, and worldwide organization continued fighting after Czechoslovakia itself had been occupied.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Jejich syna, Jana V. Rotta, jsem znal. Žil ve Švýcarsku, v Curychu. Pomáhal jsem mu s restitucí budovy slavného železářství, provoz chtěl obnovit. Dopadl jako Jan A. Baťa. Podivnou roli v restituci sehrála rodina bývalého senátora Edvarda Outraty.
Učit děti „vyhledávat“ nemůže mít přednost před hlavním: učit děti samostatně myslet a jednat, aby se v budoucnu dokázaly postarat samy o sebe a své rodiče! Stát, který tuto situaci zavinil a který neřeší příčiny, to nebude.