Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. Zvláště za premiérů Sergeje Juljeviče Witteho a později Pjotra Arkaďjeviče Stolypina. Bohužel ten první byl penzionován a druhý zavražděn v roce 1911.
Jak nám dnes naši němečtí krajané mravně, hospodářsky a kulturně chybějí, stejně jako „páteř země“ naši sedláci. Agrární stranu komunisté zlikvidovaly, jako zlikvidovali SOKOL a jeho elitu, která zbyla po likvidaci nacisty a které se báli nejvíce.
Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z barbarského odsunu svých staletých spoluobčanů nevzpamatovali. Zaplatili jsme, platíme a budeme platit hodně draze, zvláště když části našich dějin stále zamlčujeme.
Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
V roce 1939 jsme s plně vyzbrojenou armádou nebránili svoji zemi - za posledních 100 let ani jednou! S následky se potýkáme dodnes – hospodářsky, kulturně a hlavně mravně.