V době okupací kolaborujeme, udáváme, přežíváme za každou cenu. Nehrozí-li nám žádné nebezpečí, jsme najednou „hrdinové“ a „bojujeme“ proti bezbranným. Za naši svobodu museli bojovat většinou druzí.
Ústavní soudci se vědomě dopustili protiprávního jednání, ačkoliv jsou jim fakta známa. Podílí se tak na odvetě vůči oznamovateli prokazatelného, nezákonného jednání v rámci MZV ČR, tedy trestné činnosti.
MZV ČR už bylo, dřívějším rozsudkem, donuceno ji opět zaměstnat. Pomstilo se jí nižším platem, prací učně a nevhodným pracovním prostředím. V podstatě byla a stále je na „černé listině“. Věřme, že už ne dlouho!
Demokracii tvoří a hlídá aktivní občan. Jinak je jen „užitečným nástrojem“ mocných. Ti dělají z občanů potřebné „ovce“ jdoucí na zaslouženou porážku, dobrovolně, bez odporu, a ještě za to platí… „JE TŘEBA SEDLAT!“ zavelel by i dnes Tomáš Baťa.
Po roce 1945, jsme naše krajany, s německými kořeny, barbarsky vyhnali na základě kolektivní viny. Potrestali jsme se sami. Hospodářsky, kulturně a mravně jsme se z toho stále nevzpamatovali. Mravní úpadek dnes vidíme všude kolem sebe.