Děkuji celé finské armádě a všem jejím složkám, které si od prvních dnů války připisovaly hrdinské činy. Děkuji za odvahu, se kterou se postavili nepříteli s několikanásobnou přesilou. Děkuji za houževnatost, se kterou bránili každou píď své vlasti.
Při tom všem objevil něco daleko důležitějšího. Nám ostatním ukázal, kde můžeme hledat. A právě za to mu patří mé díky. „Byl to Klondike, kde jsem našel sám sebe. Místo, kde nikdo nemluví. Každý přemýšlí. Tam najdete podstatu. Tak jako já svou.“
Utekl v nejtěžší chvíli pro národ a zbavil se zodpovědnosti, kterou mu jako prezidentovi republiky ukládala ústava. Nebyla to jeho poslední zrada na národu. Tři roky po triumfálním návratu abdikoval podruhé a přenechal zemi napospas rudé diktatuře.
Co vytvořil VOP Křeček? Mohl by mnoho, ale nevytvořil a nevytvoří nic. Jen dále slouží svým pánům, stále rudým, byť v jiném rouše. Podporuje skrytě, prokazatelně národností nenávist. Už jen za tento článek by měl okamžitě odstoupit.
Právo nemá sloužit sobě, má sloužit lidem. Pokud se stane nástrojem, kterým stát legitimizuje své pohodlí na úkor spravedlnosti, přestává plnit svou základní funkci. Otázkou je, zda je stát schopen obstát jako nástroj ochrany práv v reálném světě.