Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Při vyslovení jména Baťa si většina lidí představí boty. Jan Antonín Baťa ale hleděl mnohem dál. V době, kdy většina Čechoslováků televizi nikdy neviděla, poslal svého odborníka do USA a začal uvažovat o vlastním televizním vysílači ve Zlíně.
“Loyalty to my people means more to me than my properties or my life.” Jan A. Baťa did not speak aloud, because he could not risk the lives of those who could not speak for themselves. That silence, misunderstood then, demands recognition now.
Brazílie navrhla Jana A. Baťu na Nobelovu cenu. Dodnes jsme potomkům nevrátili ukradený majetek. To, co mají si museli koupit. V rodinné vile Jana A. Bati ve Zlíně stále sídlí ČRo a ČTK. Byla povolena jen pamětní deska!
„Komu chybí sex, mluví o sexu. Kdo má hlad mluví o jídle. Kdo nemá peníze mluví o penězích. Proto mluví politici a bankéři o morálce.“ Sigmund Freud, rakouský lékař, neurolog, psycholog.