Baťa was a "fighter", determined to preserve his business and his people regardless of British misunderstanding or hostility. He was the opponent of the Munich capitulation. His opinion was that the country should have fought.
Baťa nebyl žebrák, ale „bojovník“, „velitel“ české průmyslové fronty, rozhodnutý uchovat svůj podnik i své lidi bez ohledu na britské nepochopení či nepřátelství. Byl nejtvrdším odpůrcem mnichovské kapitulace. Jeho názor byl, že země měla bojovat.
Válečné zásluhy Jana Bati nebyly zásluhami jednoho muže jednajícího na vlastní pěst. Byly to zásluhy vůdce, jehož lidé, továrny, finance a celosvětová organizace pokračovaly v boji i poté, co bylo samotné Československo okupováno.
Při vyslovení jména Baťa si většina lidí představí boty. Jan Antonín Baťa ale hleděl mnohem dál. V době, kdy většina Čechoslováků televizi nikdy neviděla, poslal svého odborníka do USA a začal uvažovat o vlastním televizním vysílači ve Zlíně.
“Loyalty to my people means more to me than my properties or my life.” Jan A. Baťa did not speak aloud, because he could not risk the lives of those who could not speak for themselves. That silence, misunderstood then, demands recognition now.