Pravda vyšla na povrch, pomalu, tvrdohlavě, až prorazila hladinu. Jeho jméno, kdysi pohřbené pod obviněními, dnes znovu stojí za iniciativu, spravedlnost a odvahu v těžkých časech. Nikdy už se nevrátil domů. V paměti – a v záznamech – se vrátil.
Děkuji celé finské armádě a všem jejím složkám, které si od prvních dnů války připisovaly hrdinské činy. Děkuji za odvahu, se kterou se postavili nepříteli s několikanásobnou přesilou. Děkuji za houževnatost, se kterou bránili každou píď své vlasti.
Při tom všem objevil něco daleko důležitějšího. Nám ostatním ukázal, kde můžeme hledat. A právě za to mu patří mé díky. „Byl to Klondike, kde jsem našel sám sebe. Místo, kde nikdo nemluví. Každý přemýšlí. Tam najdete podstatu. Tak jako já svou.“
Co vytvořil VOP Křeček? Mohl by mnoho, ale nevytvořil a nevytvoří nic. Jen dále slouží svým pánům, stále rudým, byť v jiném rouše. Podporuje skrytě, prokazatelně národností nenávist. Už jen za tento článek by měl okamžitě odstoupit.
Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců a dědů srazili nepřítele Řeči pospolité k jejím nohám. Vše za vítězství! Do zbraně!