„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
Velvyslanec Čistecký nechce podepsat smlouvu o vázaném účtu, protože by musel převést na bývalou manželku svoji polovinu bytu. Kuje snad něco se svým novým advokátem Pacovským?
Na posledním soudním jednání působil Muzikář zcela nedementně. Raketový nástup „demence“ nepřekvapuje. Kvůli demenci nebyl souzen ani Lubomír Štrougal, ale ta mu nebránila hrát s kamarády na jeho chalupě mariáš do jeho posledních dnů.
Odpovědní odmítají odpovědnost, nikdo za nic nemůže, jen mocní mohou beztrestně vše! Politická reprezentace k ničemu! Zbyteční lidé pro stát - jen ho společně rozkrádají. Sami od sebe nepřestanou.
Není už nejvyšší čas na nové „Pražské jaro“, jako v roce 1968 a vypořádat se s těmi, kteří za peníze daňových poplatníků neslouží zemi, ale hlavně sami sobě?! Ne jako v Listopadu 89, kdy jsme umožnili pokračování vlády komunistů a jejich pohrobků?