JUDr. Igor Stříž: "Odcházím s tím, že za sebou nenechávám žádné pomníky a kostlivce. Odcházím i s tím, že jsem snad neudělal žádný velký přešlap, který by mi byl vyčítán.“
Ve světě, stavícím na neexistenci rozumu, vládě železné pěsti, znevýhodňování schopných, obětování nejlepších v zájmu nejhorších, v takovém světě se ti nejlepší musejí obrátit proti společnosti a stát se jejím úhlavním nepřítelem.
Jeho poctivost byla jako nástroj sloužící nepoctivosti druhých. Poctiví jen dávali, nepoctiví jen brali. Poctiví prohráli, nepoctiví vyhráli. Jak dlouho může dobrák zůstat dobrákem za režimu, který má za cíl páchat dobro?“
Strach před lidmi je zbabělost. Je urážkou důvěry v člověka a lidskou důstojnost vůbec. Konáme-li svou práci tak poctivě a účelně, že prospívá každému, vědomí této dobré práce nám dává sílu neobávat se nikoho a ničeho.
Moudří vynikají, vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtějí oslnit. Dosahují skvělých věcí, nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi.