Na pár dní se odmlčím. Na pozvání Ukrajinského štábu mezinárodního diplomacie se zúčastním mezinárodního projektu na Ukrajině. Bylo mi ctí pozvání přijmout, vnímám ho i jako ocenění mé podpory Ukrajiny od začátku války.
Vlastenčení nám šlo vždy. Sám konat, bojovat, riskovat a nezištně pracovat pro rodnou zemi, je to poslední, co většinu napadne. Slova písničky Karla Hašlera: "My nejsme národ fašistů, my jsem národ statistů", o podstatě české povahy, platí stále.
Dodnes jsme se hospodářsky, kulturně a mravně z vyhnání Německých Čechů nevzpamatovali a možná už vzpamatovat ani nedokážeme. Dokáže se země ještě pozvednout, nebo spadne nevratně na úplné dno mezi bezvýznamné země, ostatním k smíchu, či k pláči?
Lidi jako Mgr. Karla Potůčková společnost životně nutně potřebuje, stejně jako dr. Janu Chaloupkovou. Přirozeně, že se je snaží neschopní likvidovat, aby sami přežili. Držme oběma ženám palce, bojují i za nás a za budoucnost naší země!
„...doufám, že žádný ředitel už nebude jezdit na cesty za peníze knihovny, aby prodal svou knížku. Věřím, že žádný nebude muset být propuštěn za to, že po 16 letech od založení přidá do knihovny dalšího zakladatele. A nebude brát milionové odměny.“