Při vyslovení jména Baťa si většina lidí představí boty. Jan Antonín Baťa ale hleděl mnohem dál. V době, kdy většina Čechoslováků televizi nikdy neviděla, poslal svého odborníka do USA a začal uvažovat o vlastním televizním vysílači ve Zlíně.
„Věrnost mému lidu pro mě znamená víc než můj majetek nebo můj život.“ Jan A. Baťa nemluvil nahlas, protože nemohl riskovat životy těch, kdo sami mluvit nemohli. Toto mlčení, tehdy nepochopené, si dnes žádá uznání.
„Naše tělo má obrovské množství ochranných mechanismů, jak přežít období nedostatku, ale prakticky nemáme žádné, jak přežít v dobách nadbytku.“ Evžen Machytka, internista
„Párkrát jsem se s ním potkal před více než čtyřiceti lety (byl to syn paní učitelky Aleny Pecinové) a vždy mě na něm fascinovalo, že fungování jeho mozku se zcela vymykalo běžným normám.“
Utekl v nejtěžší chvíli pro národ a zbavil se zodpovědnosti, kterou mu jako prezidentovi republiky ukládala ústava. Nebyla to jeho poslední zrada na národu. Tři roky po triumfálním návratu abdikoval podruhé a přenechal zemi napospas rudé diktatuře.